Hlavu vzhůru: Průvodce nejúchvatnějšími úkazy roku 2026

Publikováno 27. 12. 2025

Rok 2026 bude rokem plným nebeské dynamiky – od vzácného zatmění Slunce, které se po dlouhé době vrátí do Evropy, po magický vánoční superúplněk. Budeme svědky tance planet, kdy se k sobě na dohled přiblíží jasná Venuše s Jupiterem, Mars projde Jesličkami nebo se potká s největší planetou Sluneční soustavy, stejně jako prchavých okamžiků, kdy oblohu protnou „slzy“ svatého Vavřince. Takže na nic nečekejte a nechte se pozvat na cestu vesmírem, který se v nadcházejících měsících představí v celé své velkoleposti. Zde je váš itinerář.

Leden a únor

až do jara: Polární záře
3. ledna: Země se ocitne v přísluní, nejblíže Slunci
3./4. ledna: Těsné setkání úplňkového Měsíce s planetou Jupiter
3./4. ledna: Maximum meteorického roje Kvadrantidy
10. ledna: Jupiter v opozici se Sluncem – planeta je viditelná po celou noc
kolem 18. února: Viditelnost planety Merkur doprovázené Venuší, Saturnem a úzkým srpkem Měsíce

Březen a duben

17. března: Rovnodenný den
20. března: Jarní rovnodennost, začátek astronomického jara
polovina března: Nejlepší podmínky pro pozorování zodiakálního světla
18.–22. dubna: Výrazný popelavý svit Měsíce
22./23. dubna: Maximum meteorického roje Lyridy

Květen až červenec

31. května: Nastává „modrý úplněk“
červen/červenec: Období výskytu nočních svítících oblak
8. a 9. června: Velmi těsné setkání jasných planet Venuše a Jupiteru
16. a 17. června: Nejčastější východ Slunce
21. června: Letní slunovrat, nejdelší den v roce.
6. července: Země v odsluní, nejdále od Slunce

Srpen – měsíc zatmění

12. srpna: Úplné zatmění Slunce (viditelné v Arktidě, na Islandu a ve Španělsku); v České republice uvidíme v podvečer částečné zatmění
12./13. srpna: Maximum meteorického roje Perseidy za ideálních podmínek (Měsíc v novu)
14./15. srpna: Mars v těsné blízkosti hvězdokupy M35
27./28. srpna: Částečné zatmění Měsíce, které v Brně uvidíme jako „zapadající“

Září a říjen

14. září: Zákryt planety Venuše Měsícem
23. září: Podzimní rovnodennost, začátek astronomického podzimu
25. září: Skutečný rovnodenný den v Brně
4. října: Saturn v opozici se Sluncem; jeho prstence se jeví jako velmi úzké
10.–12. října: Průchod Marsu hvězdokupou Jesličky
21./22. října: Maximum meteorického roje Orionidy

Listopad a prosinec

15./16. listopadu: Setkání Jupiteru a Marsu v souhvězdí Lva u hvězdy Regulus
prosinec: „Menší planetární přehlídka“ – po setmění Saturn, v noci Jupiter a Mars, k ránu Venuše
13./14. prosince: Maximum meteorického roje Geminidy
21. prosince: Zimní slunovrat, nejkratší den v roce
24. prosince: Vánoční superúplněk – Měsíc bude úhlově větší a zářivější

Polární záře

I když aktivita na povrchu Slunce pozvolna klesá, v průběhu roku 2026 máme ještě velkou šanci na zahlédnutí polární záře. Rozhodně největší v tomto desetiletí. Největší šanci máme za dlouhých, bezměsíčných nocí, neušpiněných umělým světlem. Pokud budete mít to štěstí, připomenou vám světlá oblaka či osvětlené nebe nad vzdáleným městem, charakteristické červené skvrny nebo nazelenalé závěsy se totiž (při pohledu z České republiky) objevují pouze vzácně. Polární záře zabírá oblast o rozloze až několika desítek stupňů, někdy je viditelná jenom pár minut, jindy více než hodinu, její vzhled se každopádně mění přímo před očima. Snazší je „sledovat“ tento úkaz pomocí fotoaparátu, klidně v mobilu. S delší expozicí jednoduše posbíráte více světla a zobrazíte tak slabé polární záře neviditelné očima.

Pozn. Polární zář má na svědomí sluneční vítr – proud nabitých částic uvolňovaných neustále z „povrchu“ Slunce. Pokud se jeho hustší oblaka (vyvrhnutá třeba během erupcí) potkají s naší planetou, pak se částice slunečního větru pohybují podél silokřivek zemského magnetického pole a na noční straně planety ve výšce od stovky (zelená zář) do pěti set kilometrů (červená zář) nad zemí narazí na atomy i molekuly v atmosféře, které donutí svítit ve viditelném světle. To tedy také znamená, že orbitální stanice polární září běžně prolétají.

3. ledna 2026, Země v přísluní (periheliu)

V sobotu 3. ledna 2026 v 18 hodin 15 minut se střed planety Země přiblíží ke středu Slunce na nejmenší možnou vzdálenost v kalendářním roce: 147 099 894 kilometrů. Astronomové tento okamžik označují jako průchod přísluním (latinsky perihel). Přesto všechno bude v této době na severní polokouli zima. Důvod je prostý. Rotační osa naší planety není kolmá na rovinu jejího oběhu, ale od pomyslné kolmice se odklání pod úhlem 23,5 stupně. V době, kdy je u nás zima, je přitom severní polokoule planety od Slunce v maximální možné míře odkloněna – sluneční paprsky dopadají pod šikmým úhlem, čímž se stejné množství energie rozprostře na mnohem větší plochu. Ochlazení přitom nahrává i fakt, že je Slunce v této době podstatně kratší dobu nad obzorem, což neumožňuje dostatečné prohřátí atmosféry. Přesto všechno má mírné přibližování, resp. oddalování Země při oběhu kolem Slunce, význam. Na severní polokouli jsou zimy poněkud „teplejší“ a léta naopak „chladnější“.

Pozn. Zajímavé je, že ačkoliv je jižní polokoule v létě blíže Slunci, její průměrné teploty nejsou o tolik vyšší, jak by se mohlo zdát. Je to dáno tím, že jižní polokoule má mnohem větší plochu oceánů, které fungují jako obrovský tepelný stabilizátor.

3./4. ledna 2026: Měsíc poblíž Jupiteru

Rok 2026 začne velkolepě – v sobotu 3. ledna 2026 navštíví úplňkový Měsíc planetu Jupiter. Obě tělesa od sebe budou čtyři úhlové stupně, takže je téměř zakryjete palcem na natažené ruce. Nejlepší podívaná se naskytne při východu Měsíce kolem 16. hodiny, kdy optická iluze způsobí, že kotouč našeho vesmírného souseda bude vypadat ještě větší než obvykle. Seskupení bude snadno pozorovatelné bez dalekohledu, pokud směrem k Jupiteru namíříte menší dalekohled, zahlednete na jeho východní straně všechny čtyři jeho největší měsíce (v pořadí od planety): Ganymed, Io, Europa, Callisto.

Pozn. Některé zdroje také uvádějí, že se bude současně jednat o tzv. superúplněk. Jakkoli neexistuje jeho definice, v našich přehledech musí splnit podmínku vzdálenosti menší než 360 000 kilometrů, a to se v lednu 2026 nestane.

3./4. ledna 2026, meteorický roj Kvadrantidy

V noci z 3. na 4. ledna 2026 proletí naše planeta proudem částic uvolněných v dávné minulosti z vyhaslé komety 2003 EH1, které proto vykreslí meteory z roje Kvadrantid. Jakkoli bude rušit Měsíc v úplňku, často to jsou velmi jasné úkazy – za dobrých podmínek lze v průběhu jedné hodiny očekávat několik velmi jasných meteorů! Vylétat budou z oblasti „pod ojem“ Velkého vozu.

Pozn. Podle jakého souhvězdí jsou Kvadrantidy pojmenovány? Roj jako první popsal ve třicátých letech 19. století Adolphe Quetelet z bruselské observatoře. Jeho radiant se přitom nacházel v souhvězdí Quadrans Muralis, jenž od konce 18. století na nebi představovalo v podstatě sofistikovaný úhloměr. O sto let později ale Mezinárodní astronomická unie definovala hranice celkem 88 souhvězdí, mezi které se z různých důvodů řada historických obrazců nevešla – to byl osud také Quadrans Muralis. Meteorický roj Kvadrantidy je tak jedinou stopou po jeho existenci.

10. ledna 2026: Jupiter v opozici

V polovině ledna se Jupiter dostane do opozice se Sluncem – bude se tehdy nacházet v souhvězdí Blíženců, na opačné straně Země než Slunce, vyjde po jeho západu a zmizí při jeho východu. Velmi dobře je ale pozorovatelný několik měsíců před touto událostí a také několik měsíců po ní, je nejen největší planeta Sluneční soustavy, ale jasností se téměř vyrovná Venuši. Jupiter je vděčným cílem pro jakýkoli astronomický přístroj. Čtyři největší Jupiterovy měsíce – Ió, Europa, Ganymed a Kallistó – lehce zahlédnete už v triedru upevněném na stativu. Dokonce s odstupem několika málo hodin zjistíte, že neustále mění polohu. Ve větších přístrojích můžete také sledovat přechody těchto satelitů a jejich stínů přes Jupiterův kotouček, stejně jako jejich vstup/výstup zpoza stínu planety a nebo zákrytu. Viditelné jsou také jevy přímo v Jupiterově atmosféře: temné rovníkové pásy bývají patrné už v dalekohledu o průměru objektivu pět centimetrů. Ve větších přístrojích si na okrajích těchto pásů všimnete řady dalších detailů: světlých i tmavých skvrnek, záhybů i zálivů.

Pozn. Známá Velká červená skvrna leží na jižní polokouli, není však červená, ani nápadná; vypadá jako drobný světlý ovál. Obdobně jako jiné oválné skvrny představuje „velká červená“ ohromný vír, o něco větší než planeta Země, který se otáčející jako kulička v ložisku mezi dvěma sousedními atmosférickými proudy.

kolem 18. února 2026, Merkur ve společnosti další planet

Druhá polovina února 2026 nabídne jedinečnou příležitost zahlédnout po západu Slunce nízko nad západním obzorem planetu Merkur. Snadno jej naleznete triedrem a poté většinou i bez něj. Bude vypadat jako nápadná „hvězda“ s jasností srovnatelnou s Capellou ze souhvězdí Vozky nebo Arkturem z Pastýře. Při hledání vám pomůže také jasná Venuše – 8 úhlových stupňů „pod“ Merkurem. Naopak nad Merkurem (14 stupňů) bude zářit planeta Saturn. Ve středu 18. února 2026 se k nim přidá i velmi úzký srpek kolem „procházejícího“ Měsíce (mezi Merkurem a Venuší).

Pozn. Zamíříte-li na Merkur dalekohled, žádné výjimečné detaily bohužel nezahlédnete. Patrné bude, že je osvětlena jen část jeho kotoučku, takže jeví podobně jako Měsíc fáze, navíc může být jeden jeho okraj modrý a druhý červený. Duhovou podobu má na svědomí lom světla v zemské atmosféře.

17. března 2026: rovnodenný den

V úterý 17. března 2026 nastane rovnodenný den. Slunce (v Brně) vyjde nad ideální obzor v 6:03, zapadne v 18:01. Slunný den tedy potrvá přesně 11 hodin 58 minut a 28 sekund, tedy jen o 184 sekund méně než noc. Východ a západ Slunce (tedy i délka slunného dne) je určen okamžikem, kdy se horní okraj slunečního kotouče dotkne východního nebo západního obzoru (tj. pozorovatel uvidí první, resp. poslední paprsek Slunce). Sluneční paprsky se však v zemské atmosféře ohýbají, proto je horní okraj Slunce při pohledu ze Země viditelný několik minut předtím, než při východu okraj skutečně dosáhne horizontu. Totéž se děje při západu Slunce, kdy jej můžete vidět několik minut poté, co se ponořilo pod obzor. Každý den na Zemi je tudíž nejméně o pět až šest minut delší, než by byl bez zemské atmosféry. A proto není o „rovnodennosti“ „slunný“ den stejně dlouhý jako noc.

20. března 2026: jarní rovnodennost

V pátek 20. března 2026 v 15 hodin a 46 minut našeho času nastane jarní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Ryb (místu se říká jarní bod). Nesouvisí tedy s délkou dne, nýbrž se jedná o konkrétní okamžik. Tento okamžik slavili už Keltové, Germáni, Májové, Řekové nebo Římané. Pro řadu dávných civilizací ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem o jarní rovnodennosti začínal nový rok. Dosud to tak praktikují například vyznavači pársismu (tzv. zoroastrismus). Svátek Naurúz (perský Nový rok) se dodnes slaví právě v okamžiku astronomické rovnodennosti. Je to jeden z nejstarších nepřetržitě slavených svátků na světě.

Pozn. Na základní škole jsme se učili, že se tak stane 21. března, což ale od roku 2011 neplatí. Nyní se bude až do roku 2048 odehrávat vždy 20. března, poté občas i 19. března… Za změnu data může náš kalendář s celými dny a doba oběhu Země kolem Slunce, která činí 365 a skoro čtvrt dne.

polovina března 2026, večerní zodiakální světlo

V období kolem jarní rovnodennosti je čas se podívat na zodiakální světlo. Tak se označuje slabá zář noční oblohy, slabší než Mléčná dráha, která se na nebi „rozlévá“ v místech, kudy prochází ekliptika (po ní se během roku na obloze pohybuje Slunce). Jev vzniká rozptylem slunečního světla na prachových částicích seskupených do plochého oblaku okolo Země, které mají původ v písečných bouřích na Marsu. Zapomeňte však na to, že zodiakální světlo zahlédnete z města. Pro tento nebeský úlovek se musíte vydat do míst s vynikajícím výhledem nad západní obzor, kde je skutečná tma neušpiněná umělým světlem. Zhruba hodinu, dvě po západu Slunce, se zrakem dobře adaptovaným na tmu, zkuste pátrat po jemném světelném kuželu táhnoucím se od obzoru přes souhvězdí Býka až k souhvězdí Blíženců, kde bude zářit planeta Jupiter.

Pozn. Kde je v České republice alespoň trochu obstojná tma? Upřímně, je ji jako šafránu. Nabízí se Beskydská oblast tmavé oblohy, ležící na pomezí Moravskoslezských Beskyd a Javorníků, další vzácnou lokalitou je Manětínská oblast tmavé oblohy na západě Čech. Romantickým, a přitom vědecky cenným útočištěm noční tmy, je také kraj České Kanady na pomezí Vysočiny a jižních Čech. Vydat se můžete také do Jeseníků – v okolí Pradědu, Vysoké hole či zapomenutých koutů Rychlebských hor. I když oficiálně není vyhlášena jako oblast tmavé oblohy, mezi nejtmavší místa v České republice patří i nebe nad obcí Čížov v Národním parku Podyjí.

18. až 22. dubna 2026: popelavý svit Měsíce

Popelavý svit Měsíce, kdy je vidět i „temná“, Sluncem přímo neosvětlená část měsíčního disku, je pozorovatelný v obdobích kolem novu. V té době je totiž při pohledu z Měsíce Země téměř v úplňku. Vzhledem k tomu, že je naše planeta výrazně větší, na měsíčním nebi svítí až stokrát více než Měsíc na obloze pozemské. Popelavý svit tedy není nic jiného, než sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět. Nejvhodnější období pro pozorování tohoto jevu na večerní obloze nabízí jaro – ekliptika (dráha, poblíž které se Měsíc pohybuje) svírá s obzorem velký úhel, takže se úzký srpek Měsíce objeví vysoko nad obzorem a neutápí se v hustých vrstvách atmosféry. Stane se tak především od 18. do 22. dubna 2026. Tak půl hodiny po západu Slunce hledejte Měsíc nad západním obzorem. Dalekohled potřebovat nebudete, ale pokud na něj namíříte triedr, nabídne se vám úžasný zážitek. Popelavá část Měsíce vypadá jako koule z matného skla. V neděli 19. dubna jej navíc najdete poblíž hvězdokupy Plejády, ve středu 22. dubna u planety Jupiter.

Pozn. Kromě geometrie (vysoký úhel ekliptiky) hraje roli i tzv. albedo Země. V období března až května je na severní polokouli ještě hodně sněhu a ledu a je zde vysoká oblačnost. Země je v tomto období pro Měsíc „nejzářivější“, a proto je popelavý svit v dubnu a květnu vizuálně nejvýraznější.

22./23. dubna 2026: meteorický roj Lyridy

Ve druhé polovině dubna 2026 se můžete podívat na meteorický roj Lyrid. Naše Země totiž proletí meziplanetárním proudem drobných prachových částic uvolněných v minulých staletích z jádra komety Thatcher. Vylétat budou jakoby ze souhvězdí Lyry, proto se nazývají Lyridy. Nejaktivnější budou v noci z 22. na 23. dubna 2026. Měsíc v tuto dobu zapadá už kolem půlnoci. Jelikož radiant Lyrid (souhvězdí Lyry) stoupá vysoko nad obzor až v druhé polovině noci, bude obloha pro hlavní sledování skutečně tmavá a nerušená měsíčním svitem. Lyridy jsou sice méně vydatné než lednové Kvadrantidy nebo srpnové Perseidy, ale pár kousků byste mohli zahlédnout. Každopádně si najděte místo daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe.

Pozn. Lyridy jsou jedním z nejstarších známých meteorických rojů. První záznamy o nich pocházejí z Číny z roku 687 př. n. l., kdy kronikáři zapsali, že „hvězdy padaly jako déšť“.

31. května 2026, modrý úplněk

V neděli 31. května 2026 nastane úplněk – jelikož bude druhým úplňkem v jednom kalendářním měsíci, bývá některými označován jako modrý. Žádná definice takového úkazu ale neexistuje, takže se jedná jen o ústní, neoficiální novodobou tradici prosazovanou novináři a lidovými kalendáři. A Měsíc v té době rozhodně modrý nebude.

Pozn. Podle dnes již zaniklého amerického lidového kalendáře Maine Farmer’s Almanac „existuje“ také sezónní modrý úplněk – to je třetí úplněk v astronomickém ročním období, které má celkem čtyři úplňky. Podle tohoto almanachu výskyt třináctého úplňku v jednom roce „narušoval uspořádání církevních svátků“. Kvůli nešťastnému statusu čísla 13 a komplikacím při výpočtech těchto úkazů byl tento nadbytečný úplněk pojmenován jako „modrý“ (Blue Moon). Sezónní modrý úplněk nastane 20. května 2027.

červen/červenec 2026: noční svítící oblaka

Počátek léta je ideální k pozorování nočních svítících oblak. Po západu Slunce, v kontrastu s tmavým pozadím noční oblohy, mají podobu vějířovitých mraků se stříbřitým zabarvením: bílé či s perleťově-modrým odstínem, tu a tam s nazlátlým okrajem. Útvary se tvoří v nejchladnější části zemské atmosféry, ve výšce kolem osmdesáti kilometrů, za teploty -120 stupňů Celsia a milionkrát menším tlaku než u hladiny moře. Kdy a v jaké podobě se objeví, nelze předpovědět. Nejčastěji jsou viditelné dvě hodiny před půlnocí, resp. dvě hodiny před východem Slunce (pro pozemšťana je pod obzorem, ale svítí na objekty 80 kilometrů vysoko).

Pozn. Noční svítící oblaka mají pravděpodobně na svědomí mikroskopické prachové částice pokryté ledem, které se sem dostaly buď po vulkanických explozích, z kosmického prostoru v podobě pozvolna se snášejících mikrometeoritů nebo díky metanu z lidské činnosti. Jejich původ je stále nejistý – není totiž vyloučeno, že se až do exploze sopky Krakatoa v roce 1883 vůbec nepozorovala! Problém je jejich přímý výzkum – vyskytují se v tzv. „ignorosféře“. Pro meteorologické balony je to příliš vysoko a pro družice na stabilních drahách příliš nízko (hrozí jim tam shoření kvůli odporu vzduchu).

8. a 9. června 2026: setkání Venuše a Jupiteru

Setkání velmi zářivé Venuše a neméně nápadného Jupiteru patří k nejvděčnějším astronomickým úkazům a v červnu 2026 nás čeká jedno z nejhezčích v tomto desetiletí. V pondělí 8. a v úterý 9. června 2026 budou na pozemské obloze od sebe vzdáleny jeden a půl úhlového stupně, takže je zakryjete malíčkem na natažené ruce. Poblíž bude krátce po západu Slunce viditelný i Merkur. Zajímavý pohled na ně bude i několik dní před tím a také několik dní potom. Například 17. června se k nim přidá srpek Měsíce, takže vytvoří krásně fotogenickou scenérii. Na pozemské obloze přitom není snadněji pozorovatelných planet – bez problémů je zahlédnete i bez dalekohledu, jen si musíte najít místo s dobrým výhledem směrem na západ. Pátrat po nich začněte ještě za soumraku kolem půl desáté večer a pak sledujte, jak s rostoucí tmou vyniká jejich jas. Za obzorem zmizí už po 23. hodině. Událost rozhodně nepropásněte: Podobné setkání si užijeme až v listopadu 2028, a kdo ví, zda bude pěkné počasí!

Pozn. Už i v malém dalekohledu spatříte Jupiterovu „pruhovanou“ atmosféru a čtyři kolem něj obíhající měsíce (tři zářící body na jedné straně, čtvrtý na straně druhé). Venuše se bude jevit jako Měsíc mezi první čtvrtí a úplňkem.

16. a 17. června 2026: nejčasnější východ Slunce

I když je červnový slunovrat nejdelším „slunným“ dnem na severní polokouli, většina míst v tento den nevidí nejčasnější východ Slunce v roce. Ten nastává o několik dní dříve – v Brně v úterý 16. června a ve středu 17. června 2026 ve 4 hodiny a 47 minut letního středoevropského času. Naopak nejpozdější západ Slunce se koná několik dní po slunovratu – 25. června 2026 ve 21 hodin a 2 minuty. V obou případech se jedná o důsledek nerovnoměrného pohybu Země po eliptické dráze kolem Slunce v kombinaci s konkrétní zeměpisnou šířkou pozorovatele.

Pozn. Rozdíl závisí na zeměpisné šířce. Na rovníku nastává nejčasnější východ a nejpozdější západ v roce i několika měsíců po slunovratu (v listopadu a únoru), zatímco na polárním kruhu se tyto okamžiky téměř kryjí se slunovratem. Pro Brno (cca 49° severní zeměpisné šířky) je odstup několika dní naprosto standardní.

21. června 2026: Letní slunovrat

V nedělí 21. června 2026 v 10 hodin a 24 minut dosáhne Slunce na obloze svého nejsevernějšího bodu (v souhvězdí Býka, těsně u hranic s Blíženci). V měsících, které letnímu slunovratu předcházejí, se prodlužují dny a místo na obzoru, v němž ráno zahlédneme první paprsky vycházejícího Slunce, se čím dál tím víc posouvá na severovýchodu. Právě v den letního slunovratu však nastane zlom, směr východů Slunce se obrátí a den se bude opět zkracovat. Na severní polokouli o letním slunovratu tak nastává nejdelší den (v Brně 16 hodin 14 minut), úředně začíná astronomické léto. Pro astronomy je to paradoxně nejhorší období, protože v našich zeměpisných šířkách zůstává světlá obloha i o půlnoci, což ztěžuje pozorování slabších objektů.

Pozn. Letní slunovrat obvykle nastává 20. či 21. června. Vzácně může být 22. června – naposledy se tak stalo roku 1975 a příště to bude v roce 2203, nebo 19. června, v tomto případě ale musíme počkat až do roku 2488.

6. července 2026: Země v odsluní (afeliu)

V pondělí 6. července v 19 hodin 30 minut se Země ocitne v nejvzdálenějším bodě své dráhy od Slunce, ve vzdálenosti přibližně 152 087 774 kilometrů. Teplo na severní polokouli vrcholí díky tomu, že je tato polokoule přikloněna ke Slunci, navzdory větší vzdálenosti.

Pozn. Sluneční kotouč bude v této době na obloze úhlově nejmenší v roce, pro lidské oko bez přístrojů je ale tento rozdíl skutečně nepostřehnutelný, na fotografiích pořízených stejným objektivem v lednu a v červenci však patrný.

12. srpna 2026: Úplné zatmění Slunce a Perseidy

Ve středu 12. srpna 2026 nastane zatmění Slunce – bezesporu nejvýraznější (předpověditelný) astronomický úkaz roku. Plný měsíční stín přeběhne přes část Arktidy, Grónska, západního Islandu a poprvé od roku 1999 zasáhne i pevninskou Evropu – severní Španělsko, škrtne i malou část severního Portugalska. Doba úplného zakrytí slunečního disku temným kotoučem závisí na vaší poloze, nejdéle potrvá 138 sekund (u Islandu). Mimo pás totality (např. v dalších částech Evropy) bude viditelné částečné zatmění. Do toho všeho budou v noci slzet Perseidy.

V Brně (a zbytku České republiky) začne v 19 hodin 20 minut našeho času, aby se při západu Slunce za vzdálený obzor po 20. hodině za Měsícem schovalo více než 80 procent jeho disku. Pro úspěšné pozorování je tudíž naprosto nezbytné najít si místo s dokonalým výhledem na severozápadní obzor, ideálně vyvýšené prostranství bez budov a stromů v tomto směru. Nebo ještě lépe se vydat do Španělska. Více tipů na pozorování tohoto jedinečného úkazu hledejte na stránce www.hvezdarna.cz/zatmění

Pozn. Odhaduje se, že v oblasti, kde bude 12. srpna 2026 vidět úplné zatmění Slunce (bez turistů, kterých bude obrovské množství), žije 12 a půl milionu lidí. Jakákoli část úkazu pak bude v dosahu jedné miliardy pozemšťanů. Jelikož zatmění „nechodí sama“, už 2. srpna 2027 bude podobný úkaz pozorovatelný z jižního Španělska (i Gibraltaru), severní části Maroka, Alžírska, Tuniska, Libye nebo Egypta. Zde bude úplné zatmění nejdelší, potrvá až 6 minut a 23 sekund, což z něj činí druhé nejdelší zatmění 21. století, a podmínky pro pozorování nejlepší – téměř 100% jistota jasného počasí. Pás totality přitom prochází přímo nad historickým Luxorem a Asuánem.

12./13. srpna 2026, Perseidy a úplné zatmění Slunce

Tak jako každý rok, mezi 17. červencem a 24. srpnem 2026 proletí Země proudem prachových částic, které na obloze vykreslí prchavé Perseidy. Nejvíce jich bude létat v noci z 12./13. srpna 2026 – tedy v době, kdy proběhne úplné zatmění Slunce. Měsíc bude v novu, noční obloha maximálně temná, což jsou pro pozorování meteorů ty nejlepší možné podmínky, jaké nastávají jen párkrát za desetiletí. Najděte si proto místo s dobrým výhledem nad jihovýchod, v místech, kde neruší ani blízké, ani vzdálené umělé osvětlení. Ve druhé polovině noci byste mohli zahlédnout až několik desítek padajících hvězd za hodinu vylétajících z oblasti mezi souhvězdím Persea (odtud jejich název) a nápadné Kasiopeji.

Pozn. S meteorickým rojem je spojena pranostika „Svatý Vavřinec ohnivých slz napláče.“ Odtud tedy alternativní název pro Perseidy – „Slzy svatého Vavřince“. Italský mučedník, na kterého vzpomínáme 10. srpna, byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem docela nepříjemným způsobem – upekli ho na roštu nad žhavým uhlím. Od té doby prý v srpnu padají z nebe jeho třpytivé slzy.

14./15. srpna 2026, Mars u hvězdokupy M 35

Ve druhé polovině noci se podívejte na naoranžovělý Mars, který nad východním obzorem zdobí souhvězdí Blíženců. Zamíříte-li jeho směrem dalekohled, pouze půl úhlového stupně daleko – tak je veliký měsíční kotouč – najdete drobnou, ale hustou hvězdokupu M35. Obě tělesa si samozřejmě budou blízko pouze při pohledu ze Země. K sousední planetě byste rychlostí světla letěli 16 minut, ke hvězdokupě skoro tři tisíce roků!

Pozn. M 35 je jednou z nejkrásnějších otevřených hvězdokup na obloze a obsahuje stovky hvězd, které v dalekohledu – na tmavé obloze – vypadají jako rozsypaná třpytivá sůl.

27./28. srpna 2026, částečné zatmění Měsíce

Jen dva týdny po očekávaném zatmění Slunce (12. srpna 2026) připraví nebeská mechanika další působivé představení. V brzkých ranních hodinách v pátek 28. srpna 2026 se Měsíc ponoří do stínu naší planety. V Brně budeme svědky úkazu, který astronomové nazývají „zapadající zatmění“. Měsíc totiž do plného zemského stínu vstoupí v pět hodin našeho času, tedy v době, kdy už se bude nacházet nízko nad západním obzorem. Jak bude stín postupovat, obloha začne vlivem blížícího se svítání světlat. Měsíc získá v blízkosti obzoru temně cihlovou až načervenalou barvu, což by mohlo v kombinaci s ranními červánky nabídnout fascinující podívanou nejen pro fotografy. Každopádně si nezapomeňte najít vyvýšené místo s dobrým výhledem směrem na západ.

Pozn. Další úplné zatmění Měsíce budeme z České republiky pozorovat v podvečerních hodinách 31. prosince 2028.

14. září 2026, zákryt Venuše Měsícem

V pondělí 14. září 2026 bude Venuše zakryta Měsícem. Za jeho neosvětleným okrajem kolem 11:33 našeho času – nebude to však „skokem“, ale neviditelný kotouč ji „odkrájí“ během několika desítek sekund. Na opačné, již Sluncem osvětlené straně se objeví o hodinu později, zhruba ve 12:41. Jakkoli je jasná Venuše na denní obloze za skvělých podmínek (křišťálově modrá obloha) viditelná i pouhým okem, najít ji bez pomůcek bývá extrémně těžké. Měsíc v tomto případě poslouží jako skvělé vodítko, i když jeho tenký srpek bude na denním nebi rovněž málo kontrastní. Větší šance proto máte s dalekohledem, obzvlášť takovým, který dokáže kompenzovat otáčení planety Země (vybraný nebeský objekt tedy zůstává v zorném poli).

Pozn. Je naprosto nezbytné dbát na to, aby dalekohled ani na okamžik nezamířil přímo do Slunce, což by mohlo vést k okamžitému a trvalému poškození zraku nebo poškození optiky přístroje.

23. září 2026, podzimní rovnodennost

Ve středu 23. září 2026 v 2 hodiny a 5 minut našeho času nastane podzimní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Panny, severně od jasné hvězdy Spica (místu se říká podzimní bod). U nás, na severní polokouli, označuje zářijová rovnodennost začátek astronomického podzimu. Není tomu tak ale všude. Z pohledu meteorologa je podzim už od 1. září. A podobně to vnímají i Australani nebo Novozélanďani. Některé země, zejména v jižní Asii, pak rozlišují dokonce šest ročních období a ve Finsku a Švédsku se vše odvíjí od venkovní teploty, nikoli kalendářního data.

Pozn. Vzácně může k podzimní rovnodennosti dojít i 21. září – naposledy se tak stalo roku 643, příště až v roce 2092 nebo 2096. A také až 24. září – roku 1931 a znovu až roku 2303. Důvod souvisí s dobou oběhu Země kolem Slunce vzhledem ke hvězdám. Ta trvá přesně 365 dní 6 hodin 9 minut a 13 sekund. Náš civilní kalendář má ale pouze celé dny, proto musíme kvůli synchronizaci s děním v přírodě tu a tam zařadit přestupný den (nebo jej naopak vynechat).

25. září 2026: rovnodenný den

Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že by v té době měl být den stejně dlouhý jako noc. Sluneční kotouč ale není bodový, navíc se jeho paprsky v atmosféře ohýbají. V den podzimní rovnodennosti tak bude Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 8 minut. Ke skutečné rovnodennosti se však nejvíce přiblíží 25. září 2026, kdy bude den v Brně dlouhý 12 hodin 1 minutu a 10 sekund.

4. října 2026: Saturn v opozici (Nejlepší viditelnost)

Planeta s prstenci se dostává do opozice se Sluncem. Saturn bude vycházet při západu Slunce a zapadat při jeho východu, bude tedy viditelný celou noc. Je to nejlepší období v roce, kdy na něj namířit dalekohled a pozorovat jeho prstence, které se v roce 2026 budou jevit velmi úzké, téměř jako čárka, kvůli specifickému náklonu planety vůči Zemi. Snadno ale zahlédnete jeho největší měsíc – Titan. Vypadá jako slabá hvězda poblíž planety.

10. až 12. října 2026, Mars v Jesličkách

Ve druhé polovině noci z 10. na 11. října, resp. z 11. na 12. října 2026 najdete Mars na pozadí hvězdokupy Jesličky v souhvězdí Raka. Nápadnou planetu zářící nad jihovýchodem prozradí naoranžovělý odstín, obzvlášť v kontrastu s okolními, zářivě bílými hvězdami. Po druhé hodině ranní zátiší ozdobí i Jupiter vzdálený od Marsu 14 úhlových stupňů – zhruba na šířku pěsti na natažené ruce. Obě planety, dokonce Jesličky, budou patrné i bez dalekohledu. Konkrétně hvězdokupa vypadá jako mlhavá skvrna o úhlovém průměru zhruba dvojnásobku průměru Měsíce. V triedru se jeví jako hrst stálic šesté až sedmé velikosti, z nichž některé mají lehce oranžový odstín.

Pozn. Vzdálenost Jesliček se odhaduje na více než šest set světelných roků, jejich stáří na šest set milionů let. Poznamenejme, že souvislost s křesťanskými jesličkami je čistě náhodná. Název Praesepe (jesličky/žlab) používali už staří Řekové a Římané. Dvě blízké hvězdy (Asellus Borealis a Asellus Australis) představují osly, kteří z těchto jesliček „žerou“. Spojitost s křesťanskou symbolikou je tedy skutečně druhotná.

21./22. října 2026, Orionidy

V noci z 21. na 22. října 2026, resp. noc před a po tomto datu, se můžete těšit na několik meteorů z roje Orionid. Každopádně si najděte místo daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe směrem nad jihovýchod. Měsíc v první čtvrti zapadá kolem půlnoci, takže poté už nebude bránit zahlédnout i ty slabší „padající hvězdy“.

Pozn. Meteorický roj je prchavým pozůstatkem po Halleyově kometě, která oběhne kolem Slunce jednou za 76 roků, přičemž poprvé byla pozorována již v roce 240 před naším letopočtem. Naše planeta přitom během kalendářního roku hned dvakrát prolétá proudem prachových částic uvolněných z komety – v květnu a v říjnu. V prvním případě vylétají meteory jakoby ze souhvězdí Vodnáře (roj éta Akvaridy), ve druhém ze severovýchodní části souhvězdí Orionu.

15./16. listopadu 2026, setkání Jupiteru a Marsu

Po půlnoci v pondělí 16. listopadu ráno lze pozorovat setkání zářivého Jupiteru a slabšího, avšak naoranžovělého Marsu – poblíž jasné hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Obě planety se nad obzor vyhoupnou kolem půl dvanácté – ještě v neděli 15. listopadu – a bez dalekohledu budou viditelné až do svítání. Planety budou vzdáleny o něco více než jeden úhlový stupeň, takže je pohodlně zakryjete malíčkem na natažené ruce. Ve skutečnosti byste k Marsu rychlostí světla letěli 10 minut, k Jupiteru tři čtvrtě hodiny.

Pozn. Při pohledu dalekohledem uvidíte marsovský kotouček, v okolí Jupiteru čtyři jeho největší měsíce – dva na jedné straně, dva na straně druhé.

prosinec 2026, přehlídka planet

Dlouhé noci na sklonku roku 2026 nabízí „menší planetární přehlídku“. Hned po setmění je nad jihovýchodem patrný Saturn v souhvězdí Velryby. Kolem půl desáté se nad severovýchodem vyhoupne nápadný Jupiter, ke kterému se za hodinu přidá naoranžovělý Mars. Obě se planety se budou promítat do souhvězdí Lva. Po čtvrté hodině se nad jihovýchodem rozzáří i jitřenka – planeta Venuše, která se tak stává dominantou ranní oblohy.

Pozn. Až na Merkur (těsně u Slunce), tak můžeme sledovat všech sedm nebeských těles známých už od starověku – Slunce, Měsíc a pět nápadných planet. Možná, že právě odtud pramení sedm dní v týdnu (v mnoha jazycích se dny v týdnu dodnes jmenují podle těchto planet, např. v angličtině: Sunday – Slunce, Monday – Měsíc, Saturday – Saturn). Ale také sedmero krkavců, sedmero kopců nebo sedmička jako šťastné číslo.

13./14. prosince 2026, Geminidy

V noci ze 13. na 14. prosince 2026 ozdobí nebe Geminidy, které získaly jméno podle latinského označení souhvězdí Blíženci, jelikož vylétají z oblasti kolem hvězdy Castor. Měsíc zapadá už kolem 20. hodiny, takže v další části noci zahlédnete i desítky meteorů za hodinu. Každopádně si najděte místo daleko od pouličního osvětlení s dobrým výhledem na nebe, především pak směrem k východu.

Pozn. Geminidy pocházející z malé planetky (3200) Phaeton, která se pohybuje kolem Slunce po velmi protáhlé dráze s periodou oběhu 1,43 roku. V době, kdy se ke Slunci přiblíží na pouhých 20 milionů kilometrů (tedy výrazně blíže než Merkur), se na povrchu dočasně zahřeje až na sedm set stupňů Celsia! Planetka Phaeton byla objevena v roce 1983 na snímku z kosmické observatoře IRAS v roce 1983, jako vůbec první malé těleso Sluneční soustavy. Díky radarovým pozorováním víme, že má průměr přibližně šest kilometrů a nejspíš se jedná o vyhaslé jádro bývalé komety.

21. prosince 2026: Zimní slunovrat

V pondělí 21. prosince 2026 v 21 hodin 50 minut našeho času nastane zimní slunovrat. „Slunný“ den v Brně potrvá 8 hodin 11 minut a 49 sekund, bude tedy nejkratší v roce 2026, a současně o 8 hodin a 2 minuty kratší než slunný den při slunovratu letním. Z astronomického pohledu je zimní slunovrat okamžikem, kdy Slunce na své každoroční dráze pozemskou oblohou dosáhne nejjižnějšího bodu nejnižší deklinace a současně rektascenze 270 stupňů. V měsících, které zimnímu slunovratu předcházejí, se zkracují dny a místo na obzoru, v němž ráno zahlédneme první paprsky vycházejícího Slunce, se čím dál tím víc posouvá na jihovýchod. Právě v den zimního slunovratu však nastane zlom, pohyb Slunce se obrátí, místo jeho východů se začne posunovat zpět, směrem k severovýchodu, a den se bude opět prodlužovat. V dobách bez elektřiny a moderních technologií představoval zimní slunovrat doslova hranici mezi životem a smrtí, světlem a tmou. Byl vnímán jako zrození nového Slunce, kdy se zapalovaly svíce i ohně, které měly světu dodat sílu a teplo. Věřilo se také, že během nejdelší noci je hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí, proto lidé prováděli různé ochranné rituály. Konec roku byl zároveň obdobím zimních zabíjaček, typicky prasat – v mrazivém období se s masem lépe pracovalo a déle vydrželo.

Pozn. Přestože je 21. prosinec nejkratším dnem, nejčasnější západ Slunce v Brně nastane už kolem 12. prosince (cca v 15:58) a nejpozdější východ Slunce až na přelomu roku (kolem 1. ledna v 7:49). Tento zdánlivý paradox je způsoben eliptickou drahou Země a sklonem zemské osy (tzv. časová rovnice).

24. prosince 2026, vánoční superúplněk

V noci z 23. na 24. prosince 2026 – přesně ve 2 hodiny 28 minut našeho času – nastane úplněk. Jelikož se bude v té době nacházet pouze 357 100 kilometrů daleko od Země, označuje se takový úkaz superúplněk, který je na nebi nepatrně úhlově větší a zářivější než obvyklý úplněk. Jak uvádí lunatik Pavel Gabzdyl, rozdíl úhlové velikosti mezi superúplňkem a běžným (průměrným) úplňkem je stejný, jako když ze vzdálenosti tří metrů sledujeme padesátikorunovou minci a dvacetikorunovou minci, navíc nemáme na nebi žádné přímé srovnání. Astronomové ale tento termín nepoužívají, ostatně nejspíš byl zaveden novodobým astrologem.

Pozn. Měsíc se nepohybuje kolem Země po kružnici, nýbrž po elipse, pokud je nejblíže k naší planetě, označuje se tento okamžik jako perigeum (česky přízemí), pokud se ocitne na oběžné dráze nejdál, prochází apogeem (odzemí). Střední vzdálenost středu Měsíce od středu Země je 384 400 km, v perigeu je to 356 500 km a v apogeu 406 700 km. Hranice pro superúplněk je 360 000 km. V novodobé historii byl úplňkový Měsíc nejblíže Zemi 14. listopadu 2016 (356 509 km), tento rekord bude překonán až 25. listopadu 2034 (356 445 km).

Sdílet

Zpět na novinky