Na májové svátky máme samozřejmě otevřeno – tak přijďte pobejt!
Máme černou díru a nebojíme se ji ukázat!
V Brně nastala nejtemnější doba od chvíle, kdy někdo prohlásil, že centrum je ještě pořád dostupné autem. Experiment brněnské hvězdárny skončil přesně tak, jak lze od podobných experimentů (i od brněnské hvězdárny) očekávat: narušením reality. Prostoročas se zvlnil, jeho malá část se zhroutila do singularity a místo původně zamýšlené zářivé hvězdy se po městě začala náhodně objevovat černá díra. Podaří se ji dostat pod kontrolu? Naděje tu je.
Pojem černá díra zná skoro každý, ale málokdo si pod ním představí něco konkrétního. Není to kosmický vysavač ani temný otvor levitující v prostoru, ale extrémně kompaktní objekt s gravitací tak silnou, že z něj neunikne ani světlo. Černé díry nejsou výmysl lidské fantazie, ve vesmíru se skutečně vyskytují a jsou jedním z nejlepších příkladům toho, že vesmírné objekty poznáváme spíše podle jejich vlivů na okolí než podle přímých pozorování. Jsou fascinující, v jistém slova smyslu děsivé a pro astronomii mimořádně užitečné.
Právě o takových podivuhodných objektech bude od 18. května na Hvězdárně a planetáriu Brno diskutovat na dvě stě odborníků z celého světa. Mezi nimi bude i profesorka Andrea Ghez, nositelka Nobelovy ceny za fyziku udělenou za objev supermasivního objektu Sagittarius A* – tedy veleobří černé díry o hmotnosti 4 miliony Sluncí v centru naší Galaxie.
Běžní kosmoplavci si pak mohou ve druhé polovině května na Moravském náměstí prohlédnout expozici mj. o tom, proč je lepší dívat se na černé díry z bezpečné vzdálenosti. A jak je to s brněnskou černou dírou? Máme ji. Je černá (i když ne úplně). A kravíhorští astronomové se ji nebojí použít.
„Pravděpodobnost, že kolem vás proletí černá díra, je asi milionkrát menší než to, že vyhrajete hlavní cenu v loterii, cestou pro výhru do vás udeří blesk a cestou zpátky vás trkne jednorožec,“ říká Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „V průběhu května však přírodní zákony na chvíli ohneme a tenhle extrémní objekt přece jen zhmotníme v ulicích Brna. Kde a kdy, to neprozradíme. Chaos je v tuto chvíli součástí metodiky.“
Představte si, že by se uprostřed náměstí Svobody opravdu zjevila malá černá díra o hmotnosti Jupiteru. Tedy objekt o průměru zhruba šest metrů… Co by následovalo? Smrt. Ve zlomku sekundy by se vše proměnilo v proudy ionizovaného plynu.
Celá planeta Země — se všemi lidmi, včetně těch na Mezinárodní kosmické stanici — by začala padat na šestimetrovou černou díru. Kombinace extrémního gravitačního zrychlení a ničivých slapových sil by vše proměnila v oblak zářícího plazmatu, který by v podobě obřího víru obíhal kolem místa, kde kdysi bývalo náměstí Svobody. Zemský materiál zahřátý na stovky milionů stupňů Celsia by následující minuty padal buď do gravitační jámy černé díry anebo by byl obrovskou rychlostí vymrštěn do vesmíru.
A to by bylo všechno. Lidstvo by skončilo jako šestimetrová tečka.
Singulóna nad Brnem
Singulóna je model černé díry o hmotnosti planety Jupiter. Zobrazuje tzv. horizont událostí – hranici obklopující černou díru za niž není návratu. Únik zevnitř černé díry by totiž vyžadoval pohyb rychlejší než světlo, a to v našem vesmíru není možné. Právě proto jsou černé díry „černé“, zpoza jejich horizontu událostí k nám totiž nedorazí žádná informace.
Co se děje uvnitř Singulóny, zůstává jednou z velkých otevřených otázek moderní fyziky – z pohledu Einsteinovy teorie relativity je uvnitř tzv. singularita, tedy místo s nekonečnou křivostí prostoročasu. Je to ale spíš „defekt“ teorie relativity a v současnosti se hledá kvantová teorie gravitace, která by vnitro černé díry popsala bez znamének nekonečna.
Aby to však nebyla taková „nuda“, je na jedné straně Singulóny obrázek okolí veleobří černé díry Sagittarius A* v centru naší Galaxie. Je to ikonický vědecký motiv – a zároveň skvělá past na lidskou intuici. Ve skutečnosti neukazuje samotnou černou díru, ale zářící horký plyn v jejím okolí, který do ní padá. Tmavý střed je tedy pouze „stínem“ černé díry – místem v kosmickém prostoru, odkud k nám nepřichází téměř žádné světlo…
