Veselí nad Moravou
V areálu Hvězdárny Veselí nad Moravou (176 m n. m.) se nachází jedna ze stanic Evropské bolidové sítě, jejíž česká část je provozována Astronomickým ústavem Akademie věd České republiky v Ondřejově. Podrobnější informace viz stanice na Churáňově.
geografická poloha
17° 22′ 13″ | 48° 57′ 15″ | 176 m n. m. | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Klementinum 190, 110 00 Praha
tel. 221 663 111 | http://www.nkp.cz
tel. 221 663 111 | http://www.nkp.cz
Padesát metrů vysokou Astronomickou věž Klementina, která byla dostavěna roku 1722 z iniciativy rektora jezuitské university Františka Retze, zdobí socha Atlanta, držícího nebeskou sféru, s korouhvicí a zlatým Sluncem. Astronomickými a meteorologickými přístroji začala být vybavována až od poloviny 18. století (zásluhou Josefa Steplinga); pravidelná a nepřerušená řada měření teploty, atmosférického tlaku a množství dešťových srážek začala už v lednu 1775 a pokračuje dodnes. Zdi Astronomické věže zdobilo několik slunečních hodin (v celém Klementinu jsou dvě desítky slunečních hodin), dodnes se v plné kráse dochovaly jenom jedny (na východní straně).
V současnosti nejsou ve věži žádné původní astronomické přístroje, zachovaly se pouze do zdi zabudované zední kvadranty (ve druhém poschodí). Ve stejné místnosti je i malý otvor pro projekci Slunce, s nímž se určovalo místní sluneční poledne. Máváním praporem z věže pak bývalo od roku 1842 až do února roku 1926 oznamováno poledne (určované nejdříve podle Slunce, později pomocí přesných hodin), které od roku 1891 doplňoval výstřel děla na hradbách.
V roce 1918 se Klementinum stalo sídlem Státní hvězdárny (ředitel prof. František Nušl), která se ale od roku 1928 postupně stěhovala na novou observatoř v Ondřejově věnovanou státu dr. Josefem J. Fričem. Astronomové z Klementina definitivně odešli v roce 1938, dnes patří Národní knihovně.
Celý prostor Astronomické věže je zrekonstruován (2000), vybaven dobovými měřícími přístroji a zpřístupněn veřejnosti. Za pozornost stojí také dva barokní sály s freskami na téma věda a umění, včetně modelů planetárních systémů Ptolemaia, Koperníka, Tychona a Riccioliho, soubor zeměpisných a astronomických globů a kouzelný výhled na Prahu z ochozu Astronomické věže.
Autorem dvou největších glóbů v Barokním knihovním sále je Caspar Pflieger (1665-1730) – hvězdný glóbus (na jižní straně) byl dokončen zřejmě v roce 1725, inspirací mu byly atlasy Uranometria od Johanna Bayera (1603) a Uranographia od Johanna Hevelia (1690), celkem je na něm vyznačeno 61 souhvězdí, navíc jej poháněl hodinový strojek. Zeměpisný glóbus Pflieger již dokončit nestihl (chybí jižní polokoule). Glóby mají shodnou velikost – průměr 127 cm, a stojí na stejných podstavcích, prakticky jsou součástí pevně vestavěného nábytku.
Před vstupem do Astronomické věže najdete také památník prvního ředitele hvězdárny Josefa Steplinga (1716-1778). Ve sbírkách Národní knihovny se navíc ukrývá celá řada jedinečných spisů, vč. rukopisu Euklidových "Základů geometrie" z přelomu 13. a 14. století, a Bibliotheca Tychoniana – sbírky knih z pozůstalosti Tychona Brahe (včetně darů od G. Bruna a J. J. Scaligeriho s jejich osobním věnováním).
V současnosti nejsou ve věži žádné původní astronomické přístroje, zachovaly se pouze do zdi zabudované zední kvadranty (ve druhém poschodí). Ve stejné místnosti je i malý otvor pro projekci Slunce, s nímž se určovalo místní sluneční poledne. Máváním praporem z věže pak bývalo od roku 1842 až do února roku 1926 oznamováno poledne (určované nejdříve podle Slunce, později pomocí přesných hodin), které od roku 1891 doplňoval výstřel děla na hradbách.
V roce 1918 se Klementinum stalo sídlem Státní hvězdárny (ředitel prof. František Nušl), která se ale od roku 1928 postupně stěhovala na novou observatoř v Ondřejově věnovanou státu dr. Josefem J. Fričem. Astronomové z Klementina definitivně odešli v roce 1938, dnes patří Národní knihovně.
Celý prostor Astronomické věže je zrekonstruován (2000), vybaven dobovými měřícími přístroji a zpřístupněn veřejnosti. Za pozornost stojí také dva barokní sály s freskami na téma věda a umění, včetně modelů planetárních systémů Ptolemaia, Koperníka, Tychona a Riccioliho, soubor zeměpisných a astronomických globů a kouzelný výhled na Prahu z ochozu Astronomické věže.
Autorem dvou největších glóbů v Barokním knihovním sále je Caspar Pflieger (1665-1730) – hvězdný glóbus (na jižní straně) byl dokončen zřejmě v roce 1725, inspirací mu byly atlasy Uranometria od Johanna Bayera (1603) a Uranographia od Johanna Hevelia (1690), celkem je na něm vyznačeno 61 souhvězdí, navíc jej poháněl hodinový strojek. Zeměpisný glóbus Pflieger již dokončit nestihl (chybí jižní polokoule). Glóby mají shodnou velikost – průměr 127 cm, a stojí na stejných podstavcích, prakticky jsou součástí pevně vestavěného nábytku.
Před vstupem do Astronomické věže najdete také památník prvního ředitele hvězdárny Josefa Steplinga (1716-1778). Ve sbírkách Národní knihovny se navíc ukrývá celá řada jedinečných spisů, vč. rukopisu Euklidových "Základů geometrie" z přelomu 13. a 14. století, a Bibliotheca Tychoniana – sbírky knih z pozůstalosti Tychona Brahe (včetně darů od G. Bruna a J. J. Scaligeriho s jejich osobním věnováním).
geografická poloha
14° 24′ 59″ | 50° 5′ 12″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
341 01 Slatina
Ve Slatině nedaleko Klatov je u žulového lomu umístěn balvan, na kterém jsou sluneční hodiny ukazující čas zbývající do západu Slunce (rok vzniku 2004).
geografická poloha
13° 11′ 0″ | 49° 27′ 0″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovali 2 návštěvníci
Klášter Zlatá Koruna, 381 01 Český Krumlov
http://www.zlatakoruna.cz
http://www.zlatakoruna.cz
Klášter Zlatá Koruna se nachází nedaleko Českého Krumlova na ostrohu obtékaném řekou Vltavou. V září 1263 jej založil sám Přemysl Otakar II., jenž mu daroval údajný trn z Kristovy koruny (získaný od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého). V roce 1785 byl klášter zrušen výnosem císaře Josefa II. a stal se majetkem rodu Schwarzenberků. V areálu kláštera (dnes muzeum) je hned deset různých slunečních hodin (největší koncentrace po pražském Klementinu), některé pocházejí až z 15. století. Ty nejstarší hledejte na kamenné zídce vpravo vedle vchodu. Za zmínku stojí i sluneční hodiny z počátku 19. století na portálu bývalé klášterní sýpky.
geografická poloha
14° 22′ 17″ | 48° 51′ 20″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Letiště Praha-Kbely, Mladoboleslavská 2, 197 00 Praha
tel. 973 207 504 | http://www.militarymuseum.cz/
tel. 973 207 504 | http://www.militarymuseum.cz/
Letecké muzeum bylo založeno v roce 1968 v areálu vojenského letiště Praha-Kbely, dnes jej spravuje Historický ústav Armády České republiky. S množstvím exponátů sice patří mezi největší sbírky tohoto druhu v Evropě, ovšem kosmonautika je zde více než opomíjena. Až na pár drobných ukázek věnovaných letu Vladimíra Remka v roce 1978 do vesmíru (kosmická strava, model Sojuzu, několik fotografií) jsou veškeré české úspěchy dokonale ignorovány.
geografická poloha
14° 31′ 19″ | 50° 7′ 7″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Masarykovo náměstí, 256 01 Benešov
Na bývalé piaristické koleji (zal. počátkem 18. století) s chrámem sv. Anny na benešovském Masarykově náměstí jsou troje zachovalé sluneční hodiny z poloviny 18. století (východní, jižní a západní nádvoří). Podobné sluneční hodiny bývaly ve většině obdobných klášterů.
geografická poloha
14° 41′ 20″ | 49° 46′ 56″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
V nově vybudovaném areálu gymnázia se našlo místo i pro menší školní hvězdárnu s dalekohledem o průměru objektivu 30 cm, která je za výjimečných úkazů přístupná i veřejnosti.
Od října 2012 je zde v provozu školní planetárium (repasovaný přístroj Goto Venus), které bylo vybudováno v rámci projektu Zřízení Česko-německého jazykového a komunikačního centra na gymnáziích Oelsnitz a Cheb. Multimediální audiovizuální (Hvězdný) sál umožňuje nejmodernější druhy projekce, včetně nejnázornějších animací pomocí projektoru malého planetária.
Od října 2012 je zde v provozu školní planetárium (repasovaný přístroj Goto Venus), které bylo vybudováno v rámci projektu Zřízení Česko-německého jazykového a komunikačního centra na gymnáziích Oelsnitz a Cheb. Multimediální audiovizuální (Hvězdný) sál umožňuje nejmodernější druhy projekce, včetně nejnázornějších animací pomocí projektoru malého planetária.
geografická poloha
12° 21′ 43″ | 50° 4′ 35″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentoval 1 návštěvník
Astronomický ústav Akademie věd České republiky, Oddělení meziplanetární hmoty, Fričova 298, 251 65 Ondřejov
http://www.asu.cas.cz/
http://www.asu.cas.cz/
Na observatoři Astronomického ústavu v Ondřejově (525 m n. m.) se nachází ústředí české části Evropské bolidové sítě, odkud se řídí jednotlivé pozorovací základy a kde se vyhodnocují pořízené záběry. Kromě toho je v Ondřejově instalována jedna z autonomních stanic, speciální horizontální kamery pokrývající vzdálený obzor, resp. spektrální kamery, pomocí nichž lze odhadnout chemické složení meteorů. Podrobnější informace o Evropské bolidové síti viz stanice na Churáňově.
Do výbavy Astronomického ústavu v Ondřejově náleží i osmimetrový meteorický radar, který je až na drobné přestávky (opravy, vylepšení) v provozu od roku 1958. Postaven byl na základě německého radaru Freya ze druhé světové války, avšak s ryze českou elektronikou. Slouží k monitorování aktivity denních meteorických rojů, resp. velmi slabých meteorů (až do 9 mag).
Do výbavy Astronomického ústavu v Ondřejově náleží i osmimetrový meteorický radar, který je až na drobné přestávky (opravy, vylepšení) v provozu od roku 1958. Postaven byl na základě německého radaru Freya ze druhé světové války, avšak s ryze českou elektronikou. Slouží k monitorování aktivity denních meteorických rojů, resp. velmi slabých meteorů (až do 9 mag).
geografická poloha
14° 47′ 0″ | 49° 55′ 0″ | 525 m n. m. | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Floriánské náměstí, 272 01 Kladno
V Kladně na Floriánské náměstí (vedle kaple sv. Floriana) jsou umístěny velké moderní sluneční hodiny (2004, architektonický návrh Karel Albrecht, František Müller, gnómonický návrh Pavel Marek) jejichž hodinové značky ukazují čas i v noci pomocí řízených světel. Stín vrhá ukazatel dlouhý téměř 8 metrů, celková plocha číselníku je 30x20 metrů.
geografická poloha
14° 6′ 3″ | 50° 8′ 46″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Nejstarší ze tří středisek příspěvkové organizace Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, které bylo (nejen) z prostředků magistrátu hlavního města vybudováno péčí České astronomické společnosti – na místě obecního domku číslo 205 v petřínských sadech u Hladové zdi (nejdříve jako "Lidová hvězdárna Štefánikova", od roku 1979 jako součást zastřešující organizace). Pro členy České astronomické společnosti byla hvězdárna otevřena již 24. června 1928, pro veřejnost 4. května 1929. Tehdy měla jen tzv. "východní" kopuli (původně hradební věž), další byly přistavěny v roce 1930.
Za druhé světové války byla pod podlahami hvězdárny ukryta část československého vojenského archívu, na jejím sklonku byla značně poškozena bombardováním. Do současné podoby se podařilo hvězdárnu dostavět v letech 1971 až 1976.
Název "Štefánikova" nesla do okupace, poté v letech 1945 až 1950, krátce po roce 1968 a od roku 1990 až do současnosti.
Největším přístrojem (1967) je v tzv. západní kopuli (5 m) reflektor typu maksutov-cassegrain 350/370/3300, doplněný pointačním refraktorem 130/1950. V "hlavní" kopuli o průměru 8 metrů je na pilíři vysokém 15 metrů (z toho 7,5 m ve skále) od roku 1930 instalován dalekohled, jenž vyrobila v letech 1905 až 1907 firma Zeiss na zakázku pro vídeňského selenografa barona Rudolfa Königa (1832-1901, kráter na Měsíci). Přístroj byl z jeho pozůstalosti zakoupen roku 1929 (110 000 Kčs), přičemž čtvrtinu nákladů pokryl dar prezidenta T. G. Masaryka. Na původní montáži jsou nyní čtyři refraktory: 200/3000 pro pozorování sluneční fotosféry; 180/3430 mm pro noční pozorování; hledáček 60/400 mm a od roku 1957 i sluneční koronograf 160/2900. Celková váha dalekohledu je 5,5 tuny(!), z toho polovina připadá na protizávaží...
V pilíři tohoto dalekohledu jsou poněkud kuriózně umístěny urny dvou českých astronomů Jaroslava Štycha (1881-1941) a Karla Anděla (1884-1948). Druhý jmenovaný byl významným českým selenografem, autorem díla Mappa Selenographica (1926). Jakkoli tato mapa (průměr 60 cm) vyšla jenom v malém nákladu, byla natolik kvalitní, že se Mezinárodní astronomická unie rozhodla ještě za autorova života pojmenovat jeden z kráterů na přivrácené straně Měsíce Andělovým jménem (průměr 35 km, nedaleko přistála v roce 1972 posádka Apolla 16). Karel Anděl také pracoval na velmi rozsáhlém měsíčním atlase, bohužel nedokončil jej a o osmi (z celkově třinácti) dochovaných tiskových podkladech není nic známo.
Nejstarší "východní kopule" z roku 1928 dnes slouží pro odborná pozorování, je zde systém MARK – reflektor MEADE LX200 (schmidt-cassegrain 406/4060) se CCD kamerou, jehož robotizace byla dokončena roku 2006. Posledním stanovištěm hvězdárny je tzv. pozorovací domeček s odsuvnou střechou dobudovaný roku 1975. Zejména pro odborná pozorování zde slouží "Hledač komet" - refraktor firmy Zeiss 200/1370, dále refraktor 110/1130 a fotokomora Aero-Xenar 100/325.
Interiér hvězdárny, podstatně rekonstruovaný v letech 2004 až 2006, nabízí návštěvníkům moderně vybavený kinosál a nově instalovanou astronomickou výstavu (její součástí jsou některé historické přístroje a publikace). Od roku 1978 stojí před hvězdárnou sluneční hodiny (dílo akademického sochaře P. Vilímka podle návrhu O. Hlada) a od roku 1994 také socha Milana Rastislava Štefánika (dílo sochaře B. Kafky). Viz též samostatné odkazy.
Štefánikova hvězdárna je otevřena pro veřejnost denně kromě pondělí jak pro denní, tak i noční pozorování; dopolední provoz je věnován zejména školním výpravám.
Od roku 1973 je společným pracovištěm Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a Hvězdárny a planetária České Budějovice také "Koperníkova kopule" na vrcholu Kleť, která je vybavena refraktorem 300/4500.
Za druhé světové války byla pod podlahami hvězdárny ukryta část československého vojenského archívu, na jejím sklonku byla značně poškozena bombardováním. Do současné podoby se podařilo hvězdárnu dostavět v letech 1971 až 1976.
Název "Štefánikova" nesla do okupace, poté v letech 1945 až 1950, krátce po roce 1968 a od roku 1990 až do současnosti.
Největším přístrojem (1967) je v tzv. západní kopuli (5 m) reflektor typu maksutov-cassegrain 350/370/3300, doplněný pointačním refraktorem 130/1950. V "hlavní" kopuli o průměru 8 metrů je na pilíři vysokém 15 metrů (z toho 7,5 m ve skále) od roku 1930 instalován dalekohled, jenž vyrobila v letech 1905 až 1907 firma Zeiss na zakázku pro vídeňského selenografa barona Rudolfa Königa (1832-1901, kráter na Měsíci). Přístroj byl z jeho pozůstalosti zakoupen roku 1929 (110 000 Kčs), přičemž čtvrtinu nákladů pokryl dar prezidenta T. G. Masaryka. Na původní montáži jsou nyní čtyři refraktory: 200/3000 pro pozorování sluneční fotosféry; 180/3430 mm pro noční pozorování; hledáček 60/400 mm a od roku 1957 i sluneční koronograf 160/2900. Celková váha dalekohledu je 5,5 tuny(!), z toho polovina připadá na protizávaží...
V pilíři tohoto dalekohledu jsou poněkud kuriózně umístěny urny dvou českých astronomů Jaroslava Štycha (1881-1941) a Karla Anděla (1884-1948). Druhý jmenovaný byl významným českým selenografem, autorem díla Mappa Selenographica (1926). Jakkoli tato mapa (průměr 60 cm) vyšla jenom v malém nákladu, byla natolik kvalitní, že se Mezinárodní astronomická unie rozhodla ještě za autorova života pojmenovat jeden z kráterů na přivrácené straně Měsíce Andělovým jménem (průměr 35 km, nedaleko přistála v roce 1972 posádka Apolla 16). Karel Anděl také pracoval na velmi rozsáhlém měsíčním atlase, bohužel nedokončil jej a o osmi (z celkově třinácti) dochovaných tiskových podkladech není nic známo.
Nejstarší "východní kopule" z roku 1928 dnes slouží pro odborná pozorování, je zde systém MARK – reflektor MEADE LX200 (schmidt-cassegrain 406/4060) se CCD kamerou, jehož robotizace byla dokončena roku 2006. Posledním stanovištěm hvězdárny je tzv. pozorovací domeček s odsuvnou střechou dobudovaný roku 1975. Zejména pro odborná pozorování zde slouží "Hledač komet" - refraktor firmy Zeiss 200/1370, dále refraktor 110/1130 a fotokomora Aero-Xenar 100/325.
Interiér hvězdárny, podstatně rekonstruovaný v letech 2004 až 2006, nabízí návštěvníkům moderně vybavený kinosál a nově instalovanou astronomickou výstavu (její součástí jsou některé historické přístroje a publikace). Od roku 1978 stojí před hvězdárnou sluneční hodiny (dílo akademického sochaře P. Vilímka podle návrhu O. Hlada) a od roku 1994 také socha Milana Rastislava Štefánika (dílo sochaře B. Kafky). Viz též samostatné odkazy.
Štefánikova hvězdárna je otevřena pro veřejnost denně kromě pondělí jak pro denní, tak i noční pozorování; dopolední provoz je věnován zejména školním výpravám.
Od roku 1973 je společným pracovištěm Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a Hvězdárny a planetária České Budějovice také "Koperníkova kopule" na vrcholu Kleť, která je vybavena refraktorem 300/4500.
geografická poloha
14° 23′ 53″ | 50° 4′ 53″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
| STRANY: PRVNÍ · PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ · POSLEDNÍ |
Připraveno v rámci Demonstrátorského semináře organizovaného v říjnu 2006 Sdružením hvězdáren a planetárií za podpory Ministerstva kultury České republiky.
© 2006 Jiří Dušek, Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně
Publikování nebo další šíření obsahu těchto stránek je bez písemného souhlasu autora zakázáno.