Brno
Instantní astronomické noviny (zkr. IAN) vznikly 9. října 1997 na brněnské hvězdárně jako pokračovatel internetových stránek Instantní Bílý trpaslík, zpravodaje společnosti Amatérská prohlídka oblohy.
V pravěku českého internetu představovaly nové médium, kterým chtěl spolek nadšenců seznamovat veřejnost s novinkami z astronomie a kosmonautiky. V IAN jste nalezli kromě novinek, také rozhovory, multimediální překvapení, systém alertů na mobilní telefon (v případě polárních září nebo jiných výjimečných událostí), záznamy přednášek, galerii krásných astronomických snímků a mnohé další informace.
V průběhu let se na stránkách Instantních astronomických novin v průměru pravidelně objevovaly tři stovky článků ročně, které si přečetlo několik tisíc čtenářů nejen z České republiky, ale také ze Slovenska a vůbec jakéhokoli místa, kde se nacházejí česky mluvící astronomičtí nadšenci.
Instantní astronomické noviny zanikly někdy v průběhu roku 2009.
V pravěku českého internetu představovaly nové médium, kterým chtěl spolek nadšenců seznamovat veřejnost s novinkami z astronomie a kosmonautiky. V IAN jste nalezli kromě novinek, také rozhovory, multimediální překvapení, systém alertů na mobilní telefon (v případě polárních září nebo jiných výjimečných událostí), záznamy přednášek, galerii krásných astronomických snímků a mnohé další informace.
V průběhu let se na stránkách Instantních astronomických novin v průměru pravidelně objevovaly tři stovky článků ročně, které si přečetlo několik tisíc čtenářů nejen z České republiky, ale také ze Slovenska a vůbec jakéhokoli místa, kde se nacházejí česky mluvící astronomičtí nadšenci.
Instantní astronomické noviny zanikly někdy v průběhu roku 2009.
geografická poloha
16° 0′ 0″ | 49° 0′ 0″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Churáňov
Na šumavském vrcholu Churáňov (1119 m n. m.) se nachází jedna ze stanic české části Evropské bolidové sítě.
Základy tohoto unikátního vědeckého projektu byly položeny v padesátých letech 20. století Zdeňkem Ceplechou, pravidelné vícestaniční monitorování oblohy probíhá od podzimu roku 1963 až dodnes. Během čtyř desetiletí provozu prošel celý systém řadou významných změn, včetně geografického rozmístění, technického vybavení (ručně ovládané kamery jsou nahrazovány automatickými) i celkové organizace.
Českou část Evropské bolidové sítě provozuje Astronomický ústav Akademie věd České republiky v Ondřejově, slovenskou Astronomický ústav Slovenské Akademie věd a zbývající (ne tak technologicky vyspělou) berlínský DLR - Institute of Planetary Exploration, spolu s řadou nejrůznějších amatérů.
Fotografické monitorování noční oblohy je jedinou možností, jak sledovat a analyzovat přelety velmi jasných meteorů (tzv. bolidů), event. hledat zbytky těles, které tyto podivuhodné události způsobily. Bolidová síť navíc poskytuje statistická data o množství hmoty, které na Zemi přitéká z meziplanetárního prostoru, a také unikátní údaje o dynamice průletu kamenných a kovových těles zemskou atmosférou hypersonickou rychlostí. Jedním z velmi zajímavých "úlovku" této sítě je např. meteorit, který se podařilo v dubnu 2002 nalézt poblíž světoznámého zámku Neuschwanstein(spolu s kompletní dokumentací letu zemskou atmosférou i prostorem sluneční soustavy).
Česká část Evropské bolidové sítě sestává z deseti autonomních, sofistikovaných observatoří, které jsou umístěny v Kunžaku, na Růžové, Churáňově, Svratouchu, Polomu, Přimdě, Veselí nad Moravou, Červené hoře, Lysé hoře a v Ondřejově. Každá je vybavena speciální fotografickou kamerou, jež za příhodných podmínek snímá celou viditelnou oblohu (bez pointace na hvězdy). Součástí těchto automatických bolidových kamer jsou jednoduché meteorologické stanice (poznají, že je nad pozorovacím stanovištěm vhodné počasí pro pozorování), speciální senzory monitorující přelety jasných těles a dokonce i detektory zvuku – velmi jasné meteory totiž mohou doprovázet nejrůznější akustické projevy. Tyto bolidové observatoře prostřednictvím Internetu komunikují s ústředím na Astronomickém ústavu v Ondřejově a bez zásahu člověka mohou pracovat až sedm týdnu (poté je potřeba provést výměnu zásobníku s exponovanými filmy).
Síť doplňuje dvojice tzv. pointovaných kamer (Ondřejov, Churáňov) a na domovské základně v Ondřejově i speciální horizontální kamery pokrývající vzdálený obzor, resp. spektrální kamery, pomocí nichž lze odhadnout chemické složení meteorů.
Spolu s kamerami na území Slovenska, Německa, Belgie, Švýcarska a Rakouska dosahuje plocha Evropské bolidové sítě jednoho milionu kilometru čtverečních. Každoročně se pořídí kolem deseti tisíc záběru, s celkovou délkou pozorování asi 1200 hodin a kamery uloví přibližně padesát velmi jasných meteoru.
V minulosti byly podobné soustavy provozovány ještě ve Spojených státech amerických a v Kanadě. V roce 2005, na základě společné iniciativy anglických, českých a australských vědců, vznikla nová bolidová sít na území jihozápadní Austrálie, která pracuje plně autonomně a je založena na stejných automatických bolidových observatořích jako česká bolidová sít. Evropská bolidová síť, resp. její česká část, však jako jediná bez přestávky loví výjimečné meteory už čtyři desetiletí. Tím se radí mezi unikáty světové astronomie.
Základy tohoto unikátního vědeckého projektu byly položeny v padesátých letech 20. století Zdeňkem Ceplechou, pravidelné vícestaniční monitorování oblohy probíhá od podzimu roku 1963 až dodnes. Během čtyř desetiletí provozu prošel celý systém řadou významných změn, včetně geografického rozmístění, technického vybavení (ručně ovládané kamery jsou nahrazovány automatickými) i celkové organizace.
Českou část Evropské bolidové sítě provozuje Astronomický ústav Akademie věd České republiky v Ondřejově, slovenskou Astronomický ústav Slovenské Akademie věd a zbývající (ne tak technologicky vyspělou) berlínský DLR - Institute of Planetary Exploration, spolu s řadou nejrůznějších amatérů.
Fotografické monitorování noční oblohy je jedinou možností, jak sledovat a analyzovat přelety velmi jasných meteorů (tzv. bolidů), event. hledat zbytky těles, které tyto podivuhodné události způsobily. Bolidová síť navíc poskytuje statistická data o množství hmoty, které na Zemi přitéká z meziplanetárního prostoru, a také unikátní údaje o dynamice průletu kamenných a kovových těles zemskou atmosférou hypersonickou rychlostí. Jedním z velmi zajímavých "úlovku" této sítě je např. meteorit, který se podařilo v dubnu 2002 nalézt poblíž světoznámého zámku Neuschwanstein(spolu s kompletní dokumentací letu zemskou atmosférou i prostorem sluneční soustavy).
Česká část Evropské bolidové sítě sestává z deseti autonomních, sofistikovaných observatoří, které jsou umístěny v Kunžaku, na Růžové, Churáňově, Svratouchu, Polomu, Přimdě, Veselí nad Moravou, Červené hoře, Lysé hoře a v Ondřejově. Každá je vybavena speciální fotografickou kamerou, jež za příhodných podmínek snímá celou viditelnou oblohu (bez pointace na hvězdy). Součástí těchto automatických bolidových kamer jsou jednoduché meteorologické stanice (poznají, že je nad pozorovacím stanovištěm vhodné počasí pro pozorování), speciální senzory monitorující přelety jasných těles a dokonce i detektory zvuku – velmi jasné meteory totiž mohou doprovázet nejrůznější akustické projevy. Tyto bolidové observatoře prostřednictvím Internetu komunikují s ústředím na Astronomickém ústavu v Ondřejově a bez zásahu člověka mohou pracovat až sedm týdnu (poté je potřeba provést výměnu zásobníku s exponovanými filmy).
Síť doplňuje dvojice tzv. pointovaných kamer (Ondřejov, Churáňov) a na domovské základně v Ondřejově i speciální horizontální kamery pokrývající vzdálený obzor, resp. spektrální kamery, pomocí nichž lze odhadnout chemické složení meteorů.
Spolu s kamerami na území Slovenska, Německa, Belgie, Švýcarska a Rakouska dosahuje plocha Evropské bolidové sítě jednoho milionu kilometru čtverečních. Každoročně se pořídí kolem deseti tisíc záběru, s celkovou délkou pozorování asi 1200 hodin a kamery uloví přibližně padesát velmi jasných meteoru.
V minulosti byly podobné soustavy provozovány ještě ve Spojených státech amerických a v Kanadě. V roce 2005, na základě společné iniciativy anglických, českých a australských vědců, vznikla nová bolidová sít na území jihozápadní Austrálie, která pracuje plně autonomně a je založena na stejných automatických bolidových observatořích jako česká bolidová sít. Evropská bolidová síť, resp. její česká část, však jako jediná bez přestávky loví výjimečné meteory už čtyři desetiletí. Tím se radí mezi unikáty světové astronomie.
geografická poloha
13° 37′ 0″ | 49° 4′ 0″ | 1119 m n. m. | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Kraví hora 2, 616 00 Brno
http://1066.wms66.wedos.ws
http://1066.wms66.wedos.ws
Před Hvězdárnou a planetáriem Mikuláše Koperníka v Brně jsou čistě provedené sluneční hodiny na krychli s východním, jižním, západním a vodorovným číselníkem.
Kostka z leštěné šedomodré žuly měla původně sloužit jakožto základní kámen pro stavbu nového planetária (konec devadesátých let 20. století), při vlastní stavbě se však na ni zapomnělo, zůstala mimo budovu a nebylo jasné, co s ní. S nápadem přeměnit ji na sluneční hodiny zřejmě přišel dr. Jan Hollan, čáry, nápisy a číslice byly zhotoveny v kamenické firmě, kde se takřka výhradně vyráběly pomníky pro blízký brněnský Ústřední hřbitov, kovové součásti vyrobil Miloslav Zejda starší. Autorem projektu slunečních hodin, jejichž hlavní předností je jednoduchost a elegance, je Zdeněk Mikulášek.
Kostka z leštěné šedomodré žuly měla původně sloužit jakožto základní kámen pro stavbu nového planetária (konec devadesátých let 20. století), při vlastní stavbě se však na ni zapomnělo, zůstala mimo budovu a nebylo jasné, co s ní. S nápadem přeměnit ji na sluneční hodiny zřejmě přišel dr. Jan Hollan, čáry, nápisy a číslice byly zhotoveny v kamenické firmě, kde se takřka výhradně vyráběly pomníky pro blízký brněnský Ústřední hřbitov, kovové součásti vyrobil Miloslav Zejda starší. Autorem projektu slunečních hodin, jejichž hlavní předností je jednoduchost a elegance, je Zdeněk Mikulášek.
geografická poloha
16° 35′ 3″ | 49° 12′ 15″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
538 63 Stradouň 71
b.ruprecht@seznam.cz
b.ruprecht@seznam.cz
Kopule soukromé hvězdárny je viditelná ze silnice spojující město Chrudim s Vysokým Mýtem. Dalekohled refraktor 130/1800 je používán k fotografování a kreslení Měsíce i planet. Návštěva možná po předchozí domluvě.
geografická poloha
16° 3′ 9″ | 49° 58′ 13″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Horní náměstí 158, 746 01 Opava
V Opavě se narodil Johann Palisa (1848-1925), významný astronom konce 19. století, objevitel řady planetek (mj. blízkozemní 719 Albert) a také pracovník Vídeňské univerzitní observatoře. Vydal se též za zatměním Slunce až na Tahiti. Pamětní deska je umístěna v místě jeho rodného domu na Horním náměstí 158. Po Johannu Palisovi byla pojmenována hvězdárna a planetárium v Ostravě. Stejné jméno nesou i trosky měsíčního kráteru (průměr 30 km) poblíž středu přivrácené strany Měsíce.
geografická poloha
17° 54′ 6″ | 49° 56′ 20″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
K Hvězdárně 719, 542 33 Rtyně v Podkrkonoší
tel. 499 787 384 | http://www.volny.cz/hvezdarna-rtyne | modr1@volny.cz
tel. 499 787 384 | http://www.volny.cz/hvezdarna-rtyne | modr1@volny.cz
Hvězdárna (otev. 1980) je soukromé zařízení východně od Rtyně v Podkrkonoší (mezi kopci a lesy na území zvaném Zeda), které slouží k fotografování a pozorování hvězdných objektů. Pod kopulí o průměru 8 metrů je umístěno několik dalekohledů, které jsou upevněny na paralaktické montáží s průměrem os 300 mm. Pro fotografování slouží hlavní dalekohled typu newton 820/4300 (jeden z největších astronomických přístrojů v České republice). Dalším zrcadlovým dalekohledem je cassegrain 500/10000, jako pointer slouží achromatický refraktor 240/3860. Hvězdárna se také využívá ke zkoušení nově vyráběných optických přístrojů z dílny Jiřího Drbohlava. Návštěva je možná pouze po předchozí domluvě.
Soukromá firma Jiřího Drbohlava se zabývá zakázkovou výrobou různých astronomických dalekohledů o průměru až 60 cm (event. větším), vč. montáže. Z její dílny pochází např. reflektor 610/2550 instalovaný na Astronomickém ústavu Akademie věd Slovenské republiky na Skalnatém plese.
Soukromá firma Jiřího Drbohlava se zabývá zakázkovou výrobou různých astronomických dalekohledů o průměru až 60 cm (event. větším), vč. montáže. Z její dílny pochází např. reflektor 610/2550 instalovaný na Astronomickém ústavu Akademie věd Slovenské republiky na Skalnatém plese.
geografická poloha
16° 5′ 46″ | 50° 30′ 31″ | 530 m n. m. | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Ústí nad Orlicí
Krátce po poledni 12. června 1963 pozorovala jediná svědkyně pád kamenného meteoritu (chondritu) do květinové zahrádky v Kerharticích na západním předměstí Ústí nad Orlicí. Těleso o hmotnosti 1,3 kg se dokonce zřítilo pouze 1,5 metru od sedmiletého chlapce hrajícího se na písku. Je pravděpodobné, že do okolí dopadlo několik dalších exemplářů, žádný další však nebyl nalezen. Meteorit je uložen v Národním muzeu v Praze.
Pozor! Poloha pádu meteoritu je s ohledem na použité prameny jenom přibližná, s nejistotou několika kilometrů.
Pozor! Poloha pádu meteoritu je s ohledem na použité prameny jenom přibližná, s nejistotou několika kilometrů.
geografická poloha
16° 22′ 30″ | 49° 58′ 30″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Hvězdárna Františka Pešty, 391 02 Sezimovo Ústí
tel. 381 261 037 | http://www.hvezdarna-fp.cz | bartos@astro.cz
tel. 381 261 037 | http://www.hvezdarna-fp.cz | bartos@astro.cz
Hvězdárnu v Sezimově Ústí (založenou roku 1965 Františkem Peštou) provozuje od roku 1999 občanské sdružení. V průběhu roku jsou zde pořádány pravidelné pozorovací večery (út, pá, so – dle ročního období) a soboty (vstup zdarma), na objednávku pak tématické programy pro školy a větší skupiny návštěvníků. Hvězdárna je otevřena všem zájemcům o astronomii z širokého okolí, pro členy občanského sdružení je k dispozici veškerá technika a vybavení (cassegrain 300/4070 a 150/2250, refraktor 100/1500, 120/400 a řada dalších), děti do 17 let mohou navštěvovat astronomický kroužek. Mezi odbornou činnost mj. patří pozorování sluneční aktivity.
geografická poloha
14° 42′ 12″ | 49° 23′ 8″ | 420 m n. m. | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Nejstarší ze tří středisek příspěvkové organizace Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, které bylo (nejen) z prostředků magistrátu hlavního města vybudováno péčí České astronomické společnosti – na místě obecního domku číslo 205 v petřínských sadech u Hladové zdi (nejdříve jako "Lidová hvězdárna Štefánikova", od roku 1979 jako součást zastřešující organizace). Pro členy České astronomické společnosti byla hvězdárna otevřena již 24. června 1928, pro veřejnost 4. května 1929. Tehdy měla jen tzv. "východní" kopuli (původně hradební věž), další byly přistavěny v roce 1930.
Za druhé světové války byla pod podlahami hvězdárny ukryta část československého vojenského archívu, na jejím sklonku byla značně poškozena bombardováním. Do současné podoby se podařilo hvězdárnu dostavět v letech 1971 až 1976.
Název "Štefánikova" nesla do okupace, poté v letech 1945 až 1950, krátce po roce 1968 a od roku 1990 až do současnosti.
Největším přístrojem (1967) je v tzv. západní kopuli (5 m) reflektor typu maksutov-cassegrain 350/370/3300, doplněný pointačním refraktorem 130/1950. V "hlavní" kopuli o průměru 8 metrů je na pilíři vysokém 15 metrů (z toho 7,5 m ve skále) od roku 1930 instalován dalekohled, jenž vyrobila v letech 1905 až 1907 firma Zeiss na zakázku pro vídeňského selenografa barona Rudolfa Königa (1832-1901, kráter na Měsíci). Přístroj byl z jeho pozůstalosti zakoupen roku 1929 (110 000 Kčs), přičemž čtvrtinu nákladů pokryl dar prezidenta T. G. Masaryka. Na původní montáži jsou nyní čtyři refraktory: 200/3000 pro pozorování sluneční fotosféry; 180/3430 mm pro noční pozorování; hledáček 60/400 mm a od roku 1957 i sluneční koronograf 160/2900. Celková váha dalekohledu je 5,5 tuny(!), z toho polovina připadá na protizávaží...
V pilíři tohoto dalekohledu jsou poněkud kuriózně umístěny urny dvou českých astronomů Jaroslava Štycha (1881-1941) a Karla Anděla (1884-1948). Druhý jmenovaný byl významným českým selenografem, autorem díla Mappa Selenographica (1926). Jakkoli tato mapa (průměr 60 cm) vyšla jenom v malém nákladu, byla natolik kvalitní, že se Mezinárodní astronomická unie rozhodla ještě za autorova života pojmenovat jeden z kráterů na přivrácené straně Měsíce Andělovým jménem (průměr 35 km, nedaleko přistála v roce 1972 posádka Apolla 16). Karel Anděl také pracoval na velmi rozsáhlém měsíčním atlase, bohužel nedokončil jej a o osmi (z celkově třinácti) dochovaných tiskových podkladech není nic známo.
Nejstarší "východní kopule" z roku 1928 dnes slouží pro odborná pozorování, je zde systém MARK – reflektor MEADE LX200 (schmidt-cassegrain 406/4060) se CCD kamerou, jehož robotizace byla dokončena roku 2006. Posledním stanovištěm hvězdárny je tzv. pozorovací domeček s odsuvnou střechou dobudovaný roku 1975. Zejména pro odborná pozorování zde slouží "Hledač komet" - refraktor firmy Zeiss 200/1370, dále refraktor 110/1130 a fotokomora Aero-Xenar 100/325.
Interiér hvězdárny, podstatně rekonstruovaný v letech 2004 až 2006, nabízí návštěvníkům moderně vybavený kinosál a nově instalovanou astronomickou výstavu (její součástí jsou některé historické přístroje a publikace). Od roku 1978 stojí před hvězdárnou sluneční hodiny (dílo akademického sochaře P. Vilímka podle návrhu O. Hlada) a od roku 1994 také socha Milana Rastislava Štefánika (dílo sochaře B. Kafky). Viz též samostatné odkazy.
Štefánikova hvězdárna je otevřena pro veřejnost denně kromě pondělí jak pro denní, tak i noční pozorování; dopolední provoz je věnován zejména školním výpravám.
Od roku 1973 je společným pracovištěm Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a Hvězdárny a planetária České Budějovice také "Koperníkova kopule" na vrcholu Kleť, která je vybavena refraktorem 300/4500.
Za druhé světové války byla pod podlahami hvězdárny ukryta část československého vojenského archívu, na jejím sklonku byla značně poškozena bombardováním. Do současné podoby se podařilo hvězdárnu dostavět v letech 1971 až 1976.
Název "Štefánikova" nesla do okupace, poté v letech 1945 až 1950, krátce po roce 1968 a od roku 1990 až do současnosti.
Největším přístrojem (1967) je v tzv. západní kopuli (5 m) reflektor typu maksutov-cassegrain 350/370/3300, doplněný pointačním refraktorem 130/1950. V "hlavní" kopuli o průměru 8 metrů je na pilíři vysokém 15 metrů (z toho 7,5 m ve skále) od roku 1930 instalován dalekohled, jenž vyrobila v letech 1905 až 1907 firma Zeiss na zakázku pro vídeňského selenografa barona Rudolfa Königa (1832-1901, kráter na Měsíci). Přístroj byl z jeho pozůstalosti zakoupen roku 1929 (110 000 Kčs), přičemž čtvrtinu nákladů pokryl dar prezidenta T. G. Masaryka. Na původní montáži jsou nyní čtyři refraktory: 200/3000 pro pozorování sluneční fotosféry; 180/3430 mm pro noční pozorování; hledáček 60/400 mm a od roku 1957 i sluneční koronograf 160/2900. Celková váha dalekohledu je 5,5 tuny(!), z toho polovina připadá na protizávaží...
V pilíři tohoto dalekohledu jsou poněkud kuriózně umístěny urny dvou českých astronomů Jaroslava Štycha (1881-1941) a Karla Anděla (1884-1948). Druhý jmenovaný byl významným českým selenografem, autorem díla Mappa Selenographica (1926). Jakkoli tato mapa (průměr 60 cm) vyšla jenom v malém nákladu, byla natolik kvalitní, že se Mezinárodní astronomická unie rozhodla ještě za autorova života pojmenovat jeden z kráterů na přivrácené straně Měsíce Andělovým jménem (průměr 35 km, nedaleko přistála v roce 1972 posádka Apolla 16). Karel Anděl také pracoval na velmi rozsáhlém měsíčním atlase, bohužel nedokončil jej a o osmi (z celkově třinácti) dochovaných tiskových podkladech není nic známo.
Nejstarší "východní kopule" z roku 1928 dnes slouží pro odborná pozorování, je zde systém MARK – reflektor MEADE LX200 (schmidt-cassegrain 406/4060) se CCD kamerou, jehož robotizace byla dokončena roku 2006. Posledním stanovištěm hvězdárny je tzv. pozorovací domeček s odsuvnou střechou dobudovaný roku 1975. Zejména pro odborná pozorování zde slouží "Hledač komet" - refraktor firmy Zeiss 200/1370, dále refraktor 110/1130 a fotokomora Aero-Xenar 100/325.
Interiér hvězdárny, podstatně rekonstruovaný v letech 2004 až 2006, nabízí návštěvníkům moderně vybavený kinosál a nově instalovanou astronomickou výstavu (její součástí jsou některé historické přístroje a publikace). Od roku 1978 stojí před hvězdárnou sluneční hodiny (dílo akademického sochaře P. Vilímka podle návrhu O. Hlada) a od roku 1994 také socha Milana Rastislava Štefánika (dílo sochaře B. Kafky). Viz též samostatné odkazy.
Štefánikova hvězdárna je otevřena pro veřejnost denně kromě pondělí jak pro denní, tak i noční pozorování; dopolední provoz je věnován zejména školním výpravám.
Od roku 1973 je společným pracovištěm Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a Hvězdárny a planetária České Budějovice také "Koperníkova kopule" na vrcholu Kleť, která je vybavena refraktorem 300/4500.
geografická poloha
14° 23′ 53″ | 50° 4′ 53″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
Loretánská 1, 118 00 Praha
Na dveřích Staré radnice v těsné blízkosti Hradčanského náměstí je vyznačen kovový loket (stará délková míra) s několika ryskami (největší 59,4 cm).
geografická poloha
14° 23′ 43″ | 50° 5′ 20″ | mapa Google |
mapa Seznam
komentovalo 0 návštěvníků
| STRANY: PRVNÍ · PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ · POSLEDNÍ |
Připraveno v rámci Demonstrátorského semináře organizovaného v říjnu 2006 Sdružením hvězdáren a planetárií za podpory Ministerstva kultury České republiky.
© 2006 Jiří Dušek, Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně
Publikování nebo další šíření obsahu těchto stránek je bez písemného souhlasu autora zakázáno.