Astronomický dalekohled

V noci, za jasného počasí, můžete dalekohledem pozorovat objekty blízkého i vzdáleného vesmíru. Patrné jsou krátery na Měsíci, planety a dokonce i jasné galaxie, mlhoviny a hvězdokupy. Ve dne se lze s dalekohledem dívat po okolí. Nikdy s ním ale nemiřte na Slunce! Vážně byste si poranili oči!

With the telescope, on a clear night, you can observe the objects of the near and distant universe. You can see the craters on the Moon, some planets and even bright galaxies, nebulae and star clusters. During the day you can look round. WARNING: Pointing the telescope at the Sun can seriously damage your eyes!

Dalekohled je zaostřený pro zdravé oči, pokud nosíte brýle, před pozorováním si je nasaďte. Objektivy dalekohledu mají větší průměr než lidské oči. Díky tomu shromáždí více světla a umožní tak zahlédnout i slabší objekty. Dalekohled navíc pozorované objekty zvětšuje, takže u nich sledujeme i více detailů.

---

Astronomické dalekohledy posbírají více světla a umožňují zahlédnout výrazně slabší objekty, než jaké bychom spatřili pouze na vlastní oči. U planet, mlhovin, galaxií a dokonce i některých hvězd nám také umožňují sledovat jemnější detaily.

Co všechno můžete na nočním nebi zahlédnout pomocí našeho dalekohledu? Nejvděčnějším cílem bude Měsíc. Na jeho povrchu totiž hravě spatříte nejen tmavá „moře“, ale především krátery, které vypadají jako různě veliké, kruhové jamky. Nejvíc podrobností je přitom patrných poblíž „terminátoru“ – rozhraní světla a tmy. Tedy v místech, kde na Měsíci vychází anebo zapadá Slunce.

Merkur, Venuše i Mars jsou bohužel příliš malé planety, takže na nich tak malým dalekohledem nic zajímavého nespatříte. V dalekohledu už je však neuvidíte jako body, nýbrž jako malé světlé kotoučky. O něco lepší to bude u Jupiteru, kterého doprovází hned čtyři velké satelity – Io, Europa, Ganymedes a Kallisto. I když při pohledu ze Země vypadají jen jako zářící body, ve skutečnosti jsou podobně veliké jako náš Měsíc. Jupiterovy satelity obíhají kolem mateřské planety, proto můžete sledovat, jak z noci na noc mění polohu. Za dobrých podmínek můžete na Jupiterově žlutobílém kotoučku navíc spatřit i náznaky dvou rovnoběžných tmavých pásků. Jedná se o mohutné oblačné pásy v Jupiterově atmosféře.

Snadné je pozorování Saturnových prstenců. I když na první pohled vypadají celistvě, ve skutečnosti je tvoří ohromné množství drobných ledových částic, které odrážejí sluneční světlo. V blízkosti této planety najdete nápadný měsíc Titan. Podobně jako Jupiterovy satelity obíhá kolem planety (jednou za šestnáct dní) a lehce si jej spleteme se slabší naoranžovělou hvězdou.

Náš dalekohled ukáže na obloze až stokrát slabší hvězdy než jaké uvidíte bez něj. Do zorného pole se tak dostane několik desítek hvězdokup, mlhovin i galaxií. Nezapomenutelné bude i toulání letní Mléčnou dráhou s náhodnými skupinami stálic, barevnými dvojhvězdami a temnými mlhovinami.

Připomeňme, že světlou městskou oblohu zdobí pouze několik stovek nejzářivějších hvězd. Na tmavém nebi lze bez dalekohledu zahlédnout přes čtyři tisíce hvězd, našim dalekohledem jich napočítáte zhruba dvě stě tisíc.

Podíváme-li se poprvé dalekohledem na hvězdné nebe, zažijeme asi velké zklamání. Snad každý začínající astronom se totiž těší na velkolepou krásu záběrů pořízených meziplanetárními sondami anebo největšími dalekohledy pozemských observatoří. Většina kosmických objektů je však černobílá, velmi nenápadná a s minimem jakýchkoli detailů. Obdivované záběry kosmických objektů se skládají z expozic dlouhých až několik desítek hodin, pořízených přes filtry, navíc jsou fotografie předváděné veřejnosti upravovány tak, aby se zvýraznily jednotlivé detaily anebo umocnil celkový estetický dojem.

« Planetární rover | Obsah | Meteostanice »