Měsíc, náš soused

Měsíc, náš soused

Měsíc je nejsnadněji pozorovatelným objektem pozemské oblohy. Proč k nám přivrací stále jednu polokouli a co vše na ní můžeme bez dalekohledu vidět?

Zkuste zapátrat v paměti: Který objekt vás na obloze zaujal jako úplně první? Uznáváme, tak hluboko v paměti ani pátrat nelze. Museli byste si totiž vzpomenout na doby, kdy jste se poprvé ocitli mimo domov – nejspíš v kočárku – a to asi nikdo jen tak nedokáže. Když se ale nad tím zamyslíte, zjistíte, že jako opravdu malé dítě, které sotva rozezná tváře svých rodičů, asi z toho nejnápadnějšího objektu pozemské oblohy – ze Slunce – nebudete příliš nadšené. Proč? Naše denní hvězda je příliš jasná na to, abychom si ji jen tak prohlédli. Z vlastní zkušenosti přece každý ví, že přímý pohled na Slunce je ve většině případů nepříjemný a může být i nebezpečný. Výjimku tvoří okamžiky, kdy je jeho jas dostatečně oslaben vrstvou vysoké oblačnosti nebo vzdušnými hmotami nízko nad obzorem.

Snímek Měsíce. Foto: NASA.
34Snímek Měsíce, na kterém jsou dobře patrná měsíční moře. Foto: NASA.

Pokud jste si tedy jako hodně malí neprohlíželi sluneční kotouč, pak zbývá jediný objekt, který vás mohl přes den nebo z večera na obloze zaujmout. Ano, je to Měsíc. Náš nejbližší vesmírný soused je po Slunci nejjasnějším objektem na pozemské obloze a i bez dalekohledu na něm rozeznáte jeho povrchové útvary, které můžete pozorovat v podobě tmavých flíčků. Schválně, co vám připomínají?

Ušatého zajíce?

Muže s knírkem?

Líbající se pár milenců?

To záleží jen na vaší fantazii. Nejčastěji se ovšem setkáme s představou lidské tváře, která se stala symbolem Měsíce dodnes běžně užívaným v kalendářích.

Snímek měsíčního kotouče nacházejícího se nízko nad obzorem. Foto: James Behrens.
Snímek měsíčního kotouče nacházejícího se nízko nad obzorem. Foto: James Behrens.

Určitě jste si všimli, že jednotlivé tmavé skvrny jsou na měsíčním kotouči stále na stejném místě. Proč? Odpověď je jednoduchá – Měsíc k nám obrací stále stejnou polokouli, které říkáme přivrácená strana Měsíce. Náš souputník má podobně jako všechny velké satelity Sluneční soustavy tzv. vázanou (synchronní) rotaci – tzn., že Měsíc se vůči hvězdám otočí za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem své planety.

Že si to nedokážete představit? V tom případě si vezměte na pomoc například ping‑pongový míček, jehož jednu polokouli obarvíte fixem. Pak na stůl položte třeba figurku z čokoládového vajíčka, která bude představovat Zemi a vlastně i vás – pozemského pozorovatele.  Nyní kolem figurky (Země) začněte kroužit ping‑pongovým míčkem (Měsícem) tak, že nastavíte obarvenou stranu směrem k figurce. Pokud kroužíte s míčkem takovým způsobem, že jím nebudete vůbec otáčet, zjistíte, že v průběhu jedné otáčky se vaší figurce ukáže i neobarvená strana míčku. A teď zkuste otáčet s míčkem tak, aby k figurce mířila jen obarvená část míčku (přivrácená strana). Zjistíte, že k tomu abyste toho dosáhli, musíte míčkem otáčet ve stejném smyslu, v němž „Měsíc“ obíhá kolem „Země“. Navíc doba otočky „Měsíce“ se musí přesně rovnat době jeho oběhu. Musíte si však uvědomit, že tomu tak je, díváte-li se na vše z dálky. Pokud si jako výchozí bod zvolíte samotnou Zemi, pak se vůči vám Měsíc otáčet nebude.

35Tento způsob oběhu je způsoben a udržován vzájemným tzv. slapovým působením planet a jejich měsíců, při kterém dochází ke sjednocování oběžné doby měsíce kolem planety a rotačních period obou těles. Pokud je perioda rotace mateřské planety delší než oběžná doba jejího měsíce, dochází ke zpomalování její rychlosti. Měsíc se pak pohybuje po spirále smrti, která končí pádem satelitu na planetu. Takový osud čeká za několik desítek milionů let Marsův měsíček Phobos. Je-li však perioda rotace mateřské planety kratší než oběžná doba jejího měsíce, pak se tento satelit od planety vzdaluje, dokud se rotační periody obou těles nesrovnají. Právě to je případ našeho Měsíce, který se tempem několika centimetrů za rok vzdaluje od Země.

Vraťme se však zpět k tmavým skvrnkám, které můžeme na měsíčním disku sledovat i bez dalekohledu. Měsíční moře jsou důsledkem pádu planetek o velikosti větších měst, které v měsíční kůře vytvořily ohromné krátery – tzv. impaktní pánve. Schválně si všimněte, že většina z nich má stejně jako měsíční krátery kruhový obrys! Tyto ohromné pánve později vyplnila láva, jež se na měsíční povrch vylévala v obrovských ohnivých fontánách. Mnoho velkých prohlubní v měsíčním povrchu dnes tedy nevyplňuje voda, ale naopak ztuhlá láva připomínající tmavou pozemskou strusku.37

Teď, když už znáte pravou podstatu měsíčních moří, byste měli alespoň některá z nich umět pojmenovat. K tomu vám poslouží následující mapka přivrácené strany Měsíce.
Teď, když už znáte pravou podstatu měsíčních moří, byste měli alespoň některá z nich umět pojmenovat. K tomu vám poslouží následující mapka přivrácené strany Měsíce.
 

Nahoru

 

ODKUD SE VZALA MĚSÍČNÍ MOŘE?

Proč vlastně tmavé měsíční skvrny nazýváme moře, jezera, bažiny nebo třeba zálivy, když ve skutečnosti nemají tyto plochy s vodou nic společného? Odpověď na tuto otázku musíme hledat na počátku sedmnáctého století. Tehdy se nejvíce tradovaly dva názory: ten první pocházel od řeckého učence Plutarcha (asi 45-120), který stejně jako italský hvězdář Galileo Galilei (1564-1642) věřil, že vodní plochy viděné z dálky se nám jeví tmavější než okolní pevnina. Druhý, zcela opačný názor pocházel z díla Dioptrice (1604) od hvězdáře Johanna Keplera (1571-1630). Po přečtení Galileových zpráv o pozorování Měsíce dalekohledem však Kepler své tvrzení, založené na pozorování řek a pevnin z vysokých kopců, opravil a v roce 1610 napsal: „Připouštím, že skvrny jsou moře (maria) a že jasné oblasti pevniny (terrae).“

SLAPOVÉ PŮSOBENÍ

Slapové působení je vyvoláno jednak gravitační sílou a také odstředivou sílou, která vzniká pohybem kolem společného těžiště gravitačně vázané soustavy (např. Země – Měsíc). Samotné slapové síly jsou způsobeny tím, že gravitační síla jednoho tělesa nepůsobí napříč druhým tělesem stejně v celém jeho objemu. Na přivrácených stranách obou těles je působení větší než na odvrácených.

TVAR MĚSÍČNÍCH MOŘÍ

Nápadný kruhový tvar mají například Moře dešťů, Moře jasu, Moře nektaru nebo Moře vláhy. Zdaleka ne všechna měsíční moře ovšem mají kruhový tvar. V některých případech totiž láva zatopila různé prolákliny nebo celé skupiny větších kráterů (např. Moře jižní).

Otázky

01

Co je na fotografiích Měsíce špatně?

Znát vzhled Měsíce je užitečné z mnoha důvodů. Jednak můžete ohromit kamarády svými znalostmi a také vás hned tak někdo nenapálí s fotomontáží. Pokud už tedy znáte tvář přivrácené strany Měsíce opravdu dobře, měli byste poznat, že na obou fotografiích Měsíce v této kapitole něco není v pořádku. Víte co?
 

Snímek Měsíce. Foto: NASA.
Snímek Měsíce č.1. Foto: NASA.
Snímek měsíčního kotouče nacházejícího se nízko nad obzorem. Foto: James Behrens.
Snímek Měsíce č. 2. Foto: James Behrens.
Odpovězte formou psaného textu:
02

Zakreslete vzhled Měsíce

Zakreslete do předem připravených kotoučků polohu a vzhled jednotlivých tmavých skvrnek na Měsíci tak, jak je vidíte pouhýma očima – bez dalekohledu.

K této úloze je nezbytné stáhnout PRACOVNÍ LIST. Řešení poté oskenujte nebo ofografujte a nahrajte do kurzu. Pokud máte řešení uloženo ve více souborech, nahrajte je postupně.
Max. velikost souboru 4 MB, podporované formáty: jpg, tif, png, doc, rtf, pdf
 

 

Nahoru